Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace na stránkách Google.


Pošli tip


Balkánský roadtrip: Týden s malými dětmi - Srbsko

Hodnoceno 6 / 2017

Zrzka
Zrzka Blogzrzky.cz


Srbsko je kouzelná země s divokou minulostí, krásnou a nedotčenou přírodou a velmi srdečnými lidmi. Navíc se tady nemusíte bát davů turistů ani vysokých cen. Potrápit vás může cyrilice.

Vášeň pro Balkán

Pro země balkánského polostrova máme slabost, tak jsme si za cíl letní dovolené zvolili Srbsko a Černou Horu. Naplánovali jsme tři týdny pozvolné jízdy s cílem vidět to nejzajímavější, co tyto státy bývalé Jugoslávie nabízejí. Jeden kombík, dva dospělí, dvě malé děti a kufr narvaný k prasknutí. První díl: Srbsko.

Den první: Cesta z Brna a Bělehrad

Vyjeli jsme nad ránem, přes Bratislavu, Budapešť, Szeged, Novi Sad. Čistý čas 6,5 hodiny, s dětmi dvě delší přestávky, které nám to natáhly na 8 hodin. Malý provoz, prakticky celou dobu po dálnici. Ubytování v Bělehradu v bytě 2+1 na tichém místě nedaleko centra.

Bělehrad je město kontrastů. Polorozpadlé domy, ultra moderní budovy, historické vily, všechno vedle sebe. Typický jižanský pouliční šrumec, křik dětí, všudypřítomné stánky s ovocem a zeleninou a potulující se kočky. Už první den se nám dostalo nečekaných laskavostí ze strany místních lidí, které byste u nás hledali těžko. Nevím, kolikrát vás úplně cizí starší pár pozval k sobě na zahradu a nabídl vám občerstvení. Nebo jestli vám řidič autobusu někdy nabídl jízdu grátis a ještě vás ponavigoval správným směrem. Lidé tady milují děti, jsou přátelští, ochotní pomoci. A nesmím zapomenout na tradiční pokrmy - na našem večerním pikniku v parku nemohla chybět pljeskavica ani musaka. Krajina doposud zelená a placatá.

Den druhý: Kaňon, jeskyně, římské ruiny

Přesun na jiho-východ ke městu Bor, kde nás už čekala o něco zajímavější příroda. Ubytování v rodinném domku se zahradou ve vesnici Brestovacka Banja bylo perfektní. Po příjezdu nás čekalo vřelé přijetí paní domácí, domácí sušenky, naložené jahody a čerstvá káva. Na odpoledne tři cíle. Nedaleko obce Zlot leží nádherné místo Lazarev Kanjon a Lazareva Pećina (Lazar's Cave). Kvůli otevíračce (do 17 hodin) jsme si prvně zaplatili vstup s průvodcem do jeskyně (za pár kaček jsme měli soukromý výklad v angličtině).

Největší prozkoumaná jeskyně v Srbsku (délka cca 9,5 km) nás donutila obléct bundy, vevnitř bylo asi 8 stupňů. Prohlídková trasa (jen s baterkou) byla dobře schůdná i s dětmi a trvala 30 minut. Pod námi tekla řeka, kolem létali netopýři, pro děti bezva zážitek.

Přímo od jeskyně vedla zpevněná cesta nahoru k vyhlídce na kaňon. Poměrně velké stoupání, cesta nahoru nám trvala asi 40 minut (tříletá šla sama, roční se nesl). Rozhodně to stálo za to, pohled na rozervané skály byl dechberoucí. Kaňon pod námi patří k nejdelším a nejhlubším v Srbsku a není to prý úplně přívětivé místo. Je z velké části neprozkoumaný, kromě jiného je v létě plný jedovatých hadů. Nakonec jsme žádnou zmiji neviděli, jen asi tisíc ještěrek.

Poslední zastávka dne byla u pozůstatků římského paláce Felix Romuliana (památka zapsaná v UNESCO se nachází kousek za obcí Gamzigrad). Velmi dobře zachovalé obranné zdi, pozůstatky 20 věží, typické římské sloupy, mramor, chodby... Nádherné místo, klidné, tiché, nasáté atmosférou dávných dob.

Den třetí: Patálie s benzínem a první koupání v jezeře

Další den jsme vyrazili směr Stara Planina. Cestou na další ubytování jsme se chtěli stavit v lyžařském středisku Babin Zub. Babin Zub je jeden z vrcholků 500 km dlouhého pohoří Stara Planina, které začíná na východní hranici Srbska a táhne se celým Bulharskem až k Černému moři. V tomto pohoří se nachází i nejvyšší hora Srbska - Midžur (2169 m).

Ponaučení: ber benzín, dokud to jde, klidně do zásoby. Ať se nemusíš vracet 30 km horskými silničkami anebo handlovat s místňáky předraženou dovážku. Takže Babin Zub nevyšel kvůli naší blbosti. Tak jsme se místo toho jeli ubytovat. Ve městě Pirot nás čekali starší manželé, velký B&B, dvorek, pes a trampolína. Ráj pro děti. Navečer jsme se zajeli vykoupat. Zavojsko jezero vzdálené 15 km, autem jsme se dostali pohodlně až ke břehu, děti si užily osvěžující cachtačku v čisté vodě.

Den čtvrtý: Až k bulharským hranicím a do soutěsky

Pokud chcete absolvovat výšlap na Starou Planinu, pořádně se na něj informačně připravte. Stara Planina je široký pojem a tím, že hory jsou tady v Srbsku zcela nekomerční a necivilizované, není jednoduché najít to pravé místo "vlezu". Není to jak v Alpách, kde na každém rohu číhá velký ukazatel s desítkami tipů na výlet.

Když už jsme našli dobře vypadající stezku vedoucí přímo nahoru do hor, místní jeptišky nás varovaly. Prý to jsou cesty neprošláplé, neznačené, vysoká tráva a spousta jedovatých hadů. Pak nám kdosi poradil projet autem dál, do srdce Stare Planiny, až k bulharským hranicím. Tam už to byl opravdu svět civilizací nepolíbený. Malé domky z kamenů a hlíny. Dobytek. Roztomile ušmudlané děti. Oheň před domy. Psi líně se povalující na silnici. Pasáci krav. Svět bez aut, internetu a asfaltových silnic. Který jsme my trochu narušili. Pokud bychom jeli ještě jednou do Srbska, Stara Planina bude naším prvním cílem. Zajeli bychom víc k Bulharsku a podnikli hřebenovku na nejvyšší horu Midžur.

Cestou do dalšího cíle - města Niš - jsme projížděli 17 km dlouhou soutěskou Sićevačka klisura (Sićevo Gorge). Řeka. Klikatá silnice. Železniční trať. Tunely. Skály. Jeskyně vysoko v nich. Jízda takovým místem je vždy velký zážitek a adrenalin. Na soutěsku je nejlepší pohled z vesnice Sićevo (pokud hledáte vyhlídku, ptejte se po "stadionu"). Z malého zapomenutého fotbalového hřiště vylezete po skále nahoru a celou soutěsku máte jako na dlani.

Den pátý: Národní rezervace Uvac ideálně loďkou

Přes zelenou turistickou oblast Zlatiboru jsme projeli až do národní rezervace Uvac. Rezervace je pojmenovaná podle řeky, která je dominantou této oblasti. Pohled na meandry řeky z hory tyčící se nad ní je úchvatný.

Pěšky se tam ale nejspíš nedostanete, teda ne s dětmi, je to pomalu celodenní výšlap. Můžete využít lodí, které vás jednak provezou po řece, ale zastaví i na místě, odkud jednoduše vyjdete na tu nejlepší vyhlídkovou terasu. Vstupní místo do rezervace je obec Nova Varoš. Tudy se dostanete přímo k hrázi jezera, kterým Uvac protéká, zaparkujete, a vyplouvají odsud ty loďky (na naše vychází plavba na 200 Kč).

Nevýhodou je, že celá plavba trvá 5 hodin a nejsem si jistá, jestli by naše děti tu bárku nepotopily. Tak jsme se místo toho prošli po kopcích kolem jezera. Ubytování v této oblasti bylo velkým zážitkem, proto přidávám i odkaz. Věřte, že byste velice těžko hledali stylovější místo k přespání. Dřevěná chaloupka (Lodge Tanovič) v obci Gostilje s velkou zahradou jen pro nás. Žádná uměle postavená ethno vesnička, opravdická původní chajda. Nízké stropy, původní dveře a okna. Venkovní posezení. Možnost grilování. U sousedů jsme na tradiční večeři ochutnali domácí smažené pečivo s čerstvým máslem, mlékem, ovčím sýrem a šípkovou marmeládou.

Den šestý: Zlatiborské pastviny a národní park Tara

Dopoledne jsme strávili ve Zlatiborských kopcích. Těsně za Zlatiborem jsme objevili stezku vedoucí na vyhlídku nad městem. Jde sem dojít i z druhé strany, přímo z vesnice vede chodník a je to asi oblíbené místo pro místní. Ti se sem chodí opalovat, odpočívat, piknikovat, pouštět draky. Klára se tady projela na koni. Moc pěkné místo pro rodiny s dětmi spojené s nenáročnou procházkou.

V poledne jsme přejeli do národního parku Tara na hranici s Bosnou a Hercegovinou. Krajina se změnila. Z kamenitých pastvin se staly hluboké lesy. Potenciální hrozba ze strany zmijí se rozšířila i na oblast medvědů. V místních lesích jich žije několik desítek. Turistické městečko Mitrovac je nejlepším výchozím bodem pro vstup do rezervace Tara. Prvním cílem byla vyhlídka Banjska stena. Dost daleko to šlo autem, poslední úsek pěšky. Jakmile se les rozestoupil, pozorovali jsme z výšky několika set metrů meandry řeky Drina. Drina tvoří přirozenou hranici mezi Srbskem a Bosnou. Takovýchto vyhlídek je v okolí několik.

Završili jsme to koupáním v jezeru Zaovine.

Den sedmý: Kusturica, parní vlak, klášter a masový hrob

Ještě jednou jsme se vrátili do zlatiborské krajiny - do obce Mokra Gora, kde mají kromě unikátního parního vlaku (Šarganska osmica), také velice speciální vesničku Drvengrad. Drvengrad je filmové ethno městečko, které nechal postavit Emir Kusturica nejen pro svůj film Life is a miracle. Je to super tip na výlet s dětmi, v pohodě to zvládnou a procházet se stylovými uličkami je bude bavit.

Symbolické vstupné (za dva dospělé jsme zaplatili na naše asi stovku). Ač je toto místo turisticky profláklé (tady poprvé jsme v Srbsku narazili na Japonce), je naprosto kouzelné, nabité atmosférou a rozhodně stojí za návštěvu. Odpoledne jsme navštívili klášter Rača schovaný v lesích pár kilometrů za městem Bajina Bašta. Historicky významný klášter je bez nadsázky oáza klidu. Poslední cíl dne - Perućačko jezero - nám bylo doporučené jako vhodné pro koupání s dětmi. Hned ve městě Perućac byla jedna pláž - uměle vybudovaná - obrovské molo, ze kterého byl vstup do vody. Pro děti byly v molu udělané 4 díry různé hloubky. Vzhledově teda nic moc, ale na druhou stranu to bylo pohodlnější koupání než přes ostré kameny. Jezero má i svoji temnou historii, je to jedno z nejznámějších míst, kam byly transportovány ostatky kosovských Albánců po válce a kde se našel masový hrob.

Kontakt

Telefon: +381 60 0253343

E-mail: nency20@gmail.com

Web: facebook.com


Další místa v okolí