Banát s dětmi ve 2 dnech - Rumunsko

Už před nějakou dobou jsme uvažovali, že navštívíme české vesnice v rumunském Banátu. Teprve letos, shodou okolností v době, kdy se blíží srpnové 200. výročí od založení Svaté Heleny, se to podařilo.

Vesnic je celkem šest: Gerník, Svatá Helena, Eibenthal, Rovensko, Šumice a Bígr.

Nejucelenější informace o nich jsou na www.banat.cz, www.visitbanat.cz a o vesnicích na srbské straně hranice potom na https://srbskybanat.cz/.

Do Banátu se jezdí především na treky. S batohem dospělák přejde z jedné vesnice do druhé, kde nocuje u některého z krajanů. S dětmi si to úplně neumím představit. Naše děti jsou docela zdatní turisté, ale malý kousek trasy, který jsme prošli, jsme šli mnohem déle, než bychom šli v Čechách.

Děti jsou v Banátu velmi vítané. Dle informací od místních, dětí ve vesnicích moc není. Mladí odcházejí do ČR nebo do větších měst za prací, vrací se jich málo.

Ubytování

Jako místo pro ubytování jsme zvolili Gerník. Bydleli jsme u Marušky. Ubytování jsme hledali přes banat.cz. Je zvykem, že ubytování je s polopenzí. Paní domácí se o nás krásně starala. Snídaně byly bohaté – hodně čerstvé zeleniny, vajíček a klobásek, večeře velké a chutné. Na obědy jsme si něco nakoupili v supermarketu v městečku Moldova Veche cestou (je tam Lidl, Penny nebo market Imperial) a poprosili paní domácí, aby nám chlazené věci uložila k sobě do ledničky. Největším zážitkem pro děti však byli kočky na dvoře, krávy chodící večer z pastvy do nedalekého statku a samozřejmě koníci táhnoucí povoz.

Doprava na místo

Do Gerníku jsme jeli od Temešváru. Navigace nám nabízela dvě cesty z Moldovy. Jednu přes vesnici Padina Mathei a druhou přes Sichevita, kterou dokonce preferuje (Mapy.cz rovněž). Na Gerník je nová silnice, což ani jedna navigace nebere v potaz. Vyzkoušeli jsme naším osobním autem obě trasy a určitě doporučuji tu přes Padina Mathei. Vede kolem dnes už zavřených dolů, kde hodně lidí v minulosti pracovalo. Po cestě jsou dvoje krásné vodopády: Cascada Modavita a Cascada Burǎul Mare, u kterých stojí za to zastavit (jsou značené, lze u nich parkovat). Silnice přes Sichevita je po nedávných deštích docela vymletá a rozhodně tam nepojedete devadesátkou, jak si představují mapy.cz. Osm kilometrů na kterých není asfalt, jsme vyvinuli průměrnou rychlost závratných 17 km v hodině. A to jsme jeli z Gerníku dolů. Za mokra by to bylo asi ještě méně.

Občerstvení a dětské hřiště v Gerníku

Po příjezdu šli občerstvit do Hospody na návsi, kde prodávali i nanuky. Na čepu mají rumunské pivo a české pivo Všerad i pestrou nabídku nealkoholických nápojů. Vedle hospody je malé dětské hřiště. I když některé herní prvky mají svá nejlepší léta za sebou, dětem to vůbec nevadilo. Dalo se platit českými korunami nebo rumunskými lei. Karty neberou. Podle informací od místních se vaří pouze v restauraci v Eibenthalu.

Interaktivní „muzeum“

Druhý den po snídani se nám naskytla příležitost společně se skupinou polských turistů navštívit Český dům. Usedlost, kde krajané soustředí staré zemědělské nářadí a další připomínky tradičního způsobu života v Banátu. Provedl nás knihovník pan Josef Merhaut a jeho vyprávění bylo velmi zajímavé, a hlavně děti si mohli vše osahat a vyzkoušet.

Vodopád, vodní mlýnky a osvěžení v horkém létě

Po prohlídce jsme se vydali k Mlýnkům u Petra. K vodním mlýnkům vede z vesnice česká i rumunská červená turistická značka. Trasa je ze dvou třetin velmi nenáročná po polních cestách, poslední úsek je o něco více zarostlý a z kopce, ale nic hrozného. Před mlýnky je krásný vodopád a u prvního z nich mělký brod, kde se dá v horkém létě krásně osvěžit. Voda je průzračně čistá a hodně studená. Výlet je asi 3,5 km jedním směrem. Cesta tam a zpět s lehkým obědem z vlastních zdrojů u vodopádů a žulením nohou nám zabral asi čtyři hodiny.

Výlet do Svaté Heleny

Další den jsme se jeli podívat do Svaté Heleny, kde jsme potkali pracovníky KČT, kteří obnovovali původní turistické značky a vyznačovali novou trasu. Po procházce vesnicí jsme popojeli kousek níž směr Coronini. V zatáčce, kde červená turistická odpouští silnici jsme nechali auto a chtěli jsme pěšky dojít k pevnosti St. Ladislav. Původní zřícenina pevnosti, která byla díky fondům EU postavená téměř znovu. Věřili jsme, že odtud bude hezký výhled přes Dunaj na srbskou pevnost Golubac. Výhledy byly krásné, nicméně cesta se nám brzy ztratila, a i když jsme pevnost měli na dohled, až k ní jsme nedošli. Na oběd jsme se zastavili v Pizzerii Cristiano v Moldova Veche, kde nám moc chutnalo.

Rozloučení s Banátem

Ve čtvrtek brzy ráno jsme se s Gerníkem rozloučili a pokračovali přes hraniční přechod Kaluđerevo přes Srbsko směr Černá Hora. Nedaleko hranic jsme projížděli vesnicí Bela Crkva, která patří do srbského Banátu. Jméno vsi bylo uvedeno v několika jazycích včetně češtiny.  Několikrát jsme zahlédli i českou vlajku.

Určitě se vrátíme až budou děti větší, ale i přesto, že jsme viděli jen malý kousek, moc se nám tu líbilo a užili jsme si zpomalení a atmosféru časů našich babiček a prababiček.