4 dny s dětmi na Malé Fatře - Slovensko

Navštíveno 08/2020

Malá Fatra je hodně zelená, bohatě zalesněná. A přitom jsou tady i ostrá skaliska a divoké soutěsky. Nabízí turistům jednu z nejkrásnějších slovenských hřebenovek, která je však na několik dní.

Naše letní dovolené mají jednu nevýhodu. Jsou brzo odbyté. Jezdíme totiž pokaždé už závěr června a začátek července a pak jsou letní prázdniny docela dlouhé a už někdy v půlce srpna nás začínají svrbět paty. Ještě by to chtělo nějaké hory... Klárka loni nastupovala do první třídy, tak jsme zabrali, dali hlavy dohromady a ještě jednou utekli. Dlouho nás táhne i Slovensko, ze kterého známe jen Vysoké Tatry a to úplně povrchně. Slovensko má úžasnou přírodu, zajímavé hory a dobrou kuchyni. Pro úplný závěr srpna jsme tak zvolili Malou Fatru, na kterou jsme měli plnohodnotné tři dny plus nějaké drobné.

Slovenské hory mi přijdou strašně pestré, slovenskou přírodu mám moc ráda. I nátura místních je mi blízká, protože jsem vyrůstala v pohraničí, v Bílých Karpatech. Malá Fatra byla výzva. Výzva, protože se bojím výšek a horolezec ze mě nikdy nebude. Jestli někdy projdu nějakou jednoduchou ferratu, tak tehdy, až ponesu zodpovědnost jen za sebe. Až nebudu trnout, co děcka. Až si to budu moct užít jen s batůžkem na zádech. Věděla jsem, co mě na Malé Fatře čeká a ač je "až" čtvrtým nejvyšším pohořím Slovenska, kopce to jsou už slušné.

Ubytování pro rodiny s dětmi v srdci Malé Fatry

Chtěli jsme bydlet v obci Terchová, což je dobrý výchozí bod ke všem výletům do okolí, navíc nabízí i slušnou občanskou vybavenost - obchody, restaurace, infocentrum i turistické centrum. Na poslední chvíli jsme si našli ubytování v Chatě za potokom, ve které jsme si zabydleli jeden ze dvou apartmánů. Bohužel na nás zbyl ten menší a "horší", horší jen co do prostoru, ubytování bylo příjemné. Apartmán dobře vybavený, spaní v patře ve dvou ložnicích. Počasí nám přálo, tak jsme většinu času trávili venku, buďto na výletě, nebo na velké zahradě s posezením a krbem. Na oplocené zahradě trampolína a houpačky, pískoviště s hračkami. Venkovní terasa se slunečníkem, parkování přímo na pozemku. Nově mají vybudovanou finskou saunu v sudu (za nemalý poplatek). Toto ubytování je skvělé pro rodiny s dětmi, ideálně pokud budete mít štěstí na ten větší apartmán, který jsem si mohla prohlédnout po odjezdu druhých hostů.

Výlet č. 1: Veľký Kriváň, Chleb a dál po hřebeni

Naše výletování jsme započali nenáročně. Lanovkou. A rovnou na Veľký Kriváň. Veľký Kriváň je dominantním a zároveň nejvyšším bodem Malé Fatry (1709 m n. m.). Z Terchové autem přes Vrátnou dolinu až na dolní stanici lanovky Vrátna (744 m n. m.). Tady se dá pohodlně zaparkovat, je tu občerstvenídětské hřiště. Zpáteční lístek Vrátna-Chleb pro rodinu 2+1 stál 34 EUR (děti do 6 let cestují zdarma). Pokud by se vám nechtělo lanovkou, můžete se vydat od dolní stanice nahoru po zelené značce až na Snilovské sedlo, kam míříme i my osmimístnou kabinkou. Cesta pěšky po zelené zabere necelé dvě hodiny, výškový rozdíl 750 m. My z horní stanice pokračujeme ještě kousek nahoru po zmíněné zelené a dostáváme se do Snilovského sedla (1524 m n. m.). Ač jsme vyjížděli docela brzo, jdou s námi davy lidí. Díky nenáročnosti výšlapu na tak významnou slovenskou horu je to hodně oblíbený turistický cíl. Klid nečekejte, zvlášť pokud je hezké počasí. Ze sedla se vydáváme vpravo a pokračujeme po červené asi hodinu. Cesta je kamenitá, nenáročná, bezpečná, stále do kopce. Nahoře to stojí za to, celou Malou Fatru (a nejen ji) máme jako na dlani. Veľký Kriváň má pyramidový tvar a nabízí dokonalý kruhový výhled. Všechno v okolí je krásně zelené a jasně se pod námi rýsují vyšlapané hřebenovky. Možnosti treků po hřebenech jsou vlastně dvě. Dva směry, kudy se vydat. Jeden je turisticky profláklý, druhý klidnější, ale komplikovanější na zpětnou logistiku. Pokud by vás zajímal popis celé hřebenovky kriváňské Malé Fatry (38 km), detailní popis je v tomto článku.

My jsme podnikli jen malou a víceméně pohodovou část této hřebenovky. Z Veľkého Kriváňa zpět do Snilovského sedla. Podle směrovek stoupáme po červené na vrchol Chleb (1646 m n. m.), pokud však chcete můžete ještě cestou odbočit vpravo dolů na zelenou a dojdete až k Chatě pod Chlebom. My jsme pokračovali přes Chleb až na Hromové a ještě kousek dál směrem k Sedlu v Stenách. Cesta pěkná, nijak riskantní. Zpět jsme se vraceli stejnou cestou na Chleb, jen poslední úsek jsme sešli "o jednu vrstevnici níž" a užili jsme si borůvkové hody.

Tip 1: S dostatkem času, fajn počasím a aktivními dětmi jde pokračovat dál přes Steny až na Poludňový grúň (1460 m n. m.), odtud s prudkým klesáním po žluté dolů (po sjezdovce) na Chatu na Grúni a dále po žluté až do Vrátné na stanici lanovky a zaparkovanému autu. Tato trasa od Snilovského sedla až do Vrátné má necelých 9 km. Trasa je pěkná a myslím, že dobře zvládnutelná i s dětmi, jen pozor na ten prudký svah nakonec (šla bych jen za nekluzkého počasí).

Tip 2: Z Velkého Kriváňa se můžete vydat bez davů turistů opačným směrem přes Pekelník (1609 m n. m.), sedlo Buben až na mohutný Malý Kriváň (1671 m n. m.). Tady nejspíš s dětmi skončíte a půjdete stejnou cestou zpátky.

Výlet č. 2: Veľký Rozsutec a soutěska Tesná Rizňa

Tady jsme se nejspíš trochu přecenili a tento trek nám ukázal, co je v horách opravdu důležité. Zhodnotit racionálně svoje síly a možnosti všech členů výpravy a nejít v žádném případě na hranu. Navíc, když neseme odpovědnost i za nezletilé děti. Trochu nepovedený trek jsem sice oplakala, ale zpětně ho hodnotím jako velké poučení, za které jsem ráda. Jednou totiž přijít muselo.

Po Veľkém Rozsutci jsme moc toužili. Je to impozantní rozeklaný skalnatý vrchol, který vypadá vyšší než ve skutečnosti je (1610 m n. m.). Četli jsme dokonce, že ho jde zdolat i s dětmi. Jenže nám v prvé řadě nepřálo počasí. Sice pálilo sluníčko a bouřky nehrozily, od rána ale fučel hodně silný vítr (meteorologové vydali i výstrahu na hřebeny hor). Teď už dokážu zodpovědně říct, že Veľký Rozsutec s dětmi sice jde, ale rozhodně doporučuju vyrazit až se staršími dětmi (kolem 10) a za dobrého počasí, nárazy větru na odhalené skále nejsou bezpečné pro nikoho.

I tak vám popíšu, jaké to bylo, protože tento celodenní trek byl jedním z nejkrásnějších, co jsme s dětmi šli. Rozhodně nejnáročnější co do času (strávili jsme na nohách celkem 9,5 hodiny). Cítila jsem velkou pokoru, doslova jsem se sklonila před přírodou a byla jsem moc pyšná na děti. Tuto túru, třeba jen v takovém rozsahu, co jsme šli my, doporučuju rodinám s dětmi, které jsou zvyklé chodit. Moje děti paradoxně nejvíc bavila právě ta "lezoucí" část po skalách Rozsutce a v soutěsce, která nebyla v plánu.

Začínáme ve Štefanové. Chytáme se zelené značky a pořád po očku pozorujeme cíl naší trasy. Kubíkovi to od začátku přijde jako neuvěřitelná mise. Míjíme velkou turistickou chatu Pod Lampášom, jdeme skoro výhradně lesem. Takto dojdeme po 3,5 km až ke známému rozcestí Sedlo Medziholie (1185 m n. m.). Tady je krásně, máme všechno hezké kolem sebe. Děti jsou trochu otrávené - ze Štefanové až sem se šlo jen do kopce, převýšení 550 m. A to jsme teprve v sedle. Nad námi ční Veľký Rozsutec a míří tam davy lidí. Děti tady prakticky nevidíme. Vyrážíme. Zdá se nám vysoko, i když nám k úplnému vrcholu chybí jen nějakých 425 výškových metrů. Začínáme cítit zmiňovaný vítr, ale pořád se jde v klidu, nějakou dobu se ještě šplhá po kamenech lesem. Když vystupujeme z lesa (asi ve 1450 m n. m.), stojí to za to. Krásné výhledy a hloubka pod námi. A taky se do nás opře poprvé pořádný vítr. Na exponovaných místech je to celkem nepříjemné, myslím hlavně na Jakuba. Stále ale jdeme. Terén je poměrně náročný, šplhá se po skále, musí se používat ruce, některá místa jsou úzká, s nosítkem nepohodlná, sem tam nějaký žebřík, sem tam řetěz. To nám ale nevadí, děti si to vyloženě užívají. Když už jsme docela dost vysoko a jde vidět, jak se skála otevírá a jde se víc "po hřebeni", dostávám regulérní strach, kterému nepomáhá ani to, že nás kolemjdoucí začínají varovat před větrem nahoře. Tuhnu a hlásím stop. Dáme rodinnou poradu a na poslední úsek cesty, kde jsou i řetězy a úzké cestičky po hraně srázu, vyráží jen Chlupáč. My zůstáváme sedět na skále, svačíme, povídáme si a já bolestně zpracovávám "prohru". Chlupáč se vrací asi po půl hodině nadšený a vyrážíme dolů. I tak jsou naše děti terčem obdivu a spousta lidí má tendence je oslovovat. Cestou nás míjí spěchající záchranáři s nosítky. Valí nahoru a já si v tu chvíli uvědomím, že to nebyla žádná prohra, ale vlastně výhra. Dobré vyhodnocení situace a nepodstupování byť jen minimálního rizika nemůže být prohrou. Medziholie - Veľký Rozsutec - Medziholie cca 2,5 km.

Tip 1: Pro zájemce video, jak jde zvládnout Veľký Rozsutec s dětmi, to je adrenalin, panečku, co? Kluci jsou teda borci!

Tip 2: Veľký Rozsutec jde "přelézt" po červené trase na druhou stranu, nemusíte se vracet, jako my. Dostanete se do Sedla Medzirozsutce.

Scházíme zpět do sedla Medziholie a odtud ještě kousíček po žluté/modré dolů k rozcestníku Pod Rozsutcom. Tady se držíme modré, která nás po 2,5 km dovede do Sedla Medzirozsutce. Moc pěkná a docela nenáročná trasa obcházející zespodu Veľký Rozsutec, která nás vede po pastvinách, i lesem. Nejhezčí část je těsně před sedlem, kdy se před námi tyčí krásný Malý Rozsutec. Ten je sice nižší než jeho velký bratr, výstup na něj naopak náročnější. Nutná pauza v sedle a promýšlení trasy zpět do Štefanovej. Nikdo moc neví, kudy nás poslat, abychom se vyhnuli Dieram. Na ty už dnes nemáme energii. Jdeme 0,5 km po modré k blízkému rozcestníku Pod Tanečnicou. Držíme se pořád modré a teď už vím, že ta vedlejší zelená by byla pohodovější a "bez nástrah" :). Zase bychom ale na té zelené přišli o lahůdku s názvem Tesná Rizňa. A ve své podstatě by to byla škoda. Tesná Rizňa je nejvýše položená soutěska v Malé Fatře a vůbec jsme o ní nevěděli. Nachází se ještě nad známými Hornými dierami. Vznikla erozivní činností a Hlboký potok tady má sílu a slušný spád. Je zde mnoho peřejí, vodopádů, roklin a skalních útvarů, které jdou překonat po systému žebříků a řetězů. Někdy se jde jen korytem řeky, jindy po svazích kolem potoku, někdy se ale musí překonat docela velký výškový rozdíl ve skále a sestoupit pomocí řetězu dolů. Nebo po žebříku nad dvoumetrovým vodopádem. Myslím, že jít soutěskou nahoru je psychologicky příjemnější, než jí sestupovat dolů. Zvládli jsme to ale dobře, bylo to naše první nečekané setkání s "dierami" a děti si ten vodní adrenalin užily. Já o něco méně, měla jsem velký respekt z toho, že mám Matějka na zádech. Vycházíme u rozcestí Pod Tesnou Rizňou a odtud je potřeba jít po zelené, jinak se dostanete na Horné Diery a ty je lepší jít opačným směrem. Cesta lesem je příjemná a potkáváme spoustu vyhlídek do údolí Hlbokého potoka a na Horné Diery. Míjíme rozcestník Pod Pálenicou a jdeme dál po zelené až do Sedla Vrchpodžiar. Ze sedla do Štefanové (žlutá turistická značka) je to už jenom příjemné klesání. Trasa dolů ze sedla Medzirozsutce až do Štefanové má asi 4,5 km a pokud počítám správně celý dnešní okruh i s odbočkou na Veľký Rozsutec měl cca 13 km.

Výlet č. 3: Jánošíkove diery

Nejprofláklejší turistický cíl Malé Fatry jsou bezesporu Jánošíkove diery. Je to takový ten masový cíl, přeplněná parkoviště, komerce, kterou obecně nemusíme, nicméně Diery jsou tak nádherné a určitě stojí za návštěvu. Oficiální výchozí bod se nachází na konci obce Terchová, část s názvem Biely potok (hotel Diery). Jsou tady zpoplatněná parkoviště všude možně, i u soukromníků na zahradě.

Diery jsou zvládnutelné i s dětmi, je potřeba ale zvážit jejich schopnosti a fyzickou kondici. Není to rozhodně procházka růžovým sadem a je nutné pořádně máknout. Stoupá se, šplhá se, leze po žebřících ve výšce, místy to na skalách klouže. Děti musí mít sílu a musí pochopit vážnost situace. Nesmí mít strach z výšek. Musí pochopit techniku tří pevných bodů. Můj dojem je, že s děckem do 5 let bych tam nešla. Matěje jsem celou dobu nesla v nosítku na zádech. Klárka to dávala levou zadní, strašně jí to bavilo, ona obecně ale moc ráda leze a šplhá a je hodně silná. Kubík mě velice překvapil, myslela jsem, že bude mít místy strach, ale vůbec ne. Užíval si to, nicméně fyzicky není tak silný jako starší sestra a na pár místech bych se cítila psychicky víc v pohodě, kdyby byl jištěný na nějakém laně, ne jen na Chlupáčově ruce. Ale to byly mé vnitřní strachy, které jsem zhruba v polovině hodila za hlavu, abych zbytečně nepřenášela nervozitu a nejistotu na ně. Takže Diery ano, děti je milují, ale velice obezřetně a nespěchat.

Jánošíkove diery jsou soustava soutěsek s množstvím vodopádů a skalních útvarů. Diery jsou tvořeny třemi ucelenými částmi - Dolné, Horné a Nové diery. Značené turistické chodníky nás provedou všemi částmi po systému lávek, žebříků a ocelových lan. Ty využijete v místech, kdy trasa vede po skále a díky všudypřítomné vodě to dost klouže. V celých Dierach je kolem dvaceti vodopádů.

Oficiálně jsou dva okruhy dle náročnosti. Malý je vhodný i pro děti, seniory a méně zdatné turisty, ten velký lehko domyslet. Malý okruh (5 km) se vystupuje Novými dierami a sestupuje se nejméně náročnými Dolnými dierami. Šli jsme ten velký, abychom poznali všechny tři části soutěsek a ten tady popíšu.

Začíná se tedy v místě, kde pravděpodobně parkujete, Biely potok. Jdeme po nenáročné modré kamenité stezce, děti hrají bingo na cesty, Matěj jde taky po svých. Zdolá sám i pár dřevěných lávek, až k první úzké soutěsce, která je vstupní branou do Jánošíkovych dier. Tam ho dávám do nosítka. Už tato soutěska dětem vyrazila dech a těšily se, co bude dál. Jak jsme prošli po železné lávce mezi skalami, objevil se první rozcestník Ostrvné. Značení na místě mi přišlo trochu zmatečné, je dobré být připravený a vědět, kudy chce jít. Někdy se totiž těžko vrací zpět (i proto, že v Dierach jsou určené směry). Na rozcestí odbočujeme vlevo na žlutou značenou trasu a vcházíme tak do Nových dier. Hned na začátku se prochází poměrně krátkou roklí s pár velmi úzkými místy, železnými lávkami a vodopády s žebříky. Brzy se cesta stočí vpravo a lesem zvolna stoupáme až k rozcestí Podžiar (v sezóně funguje i malý bufet). Trasa přes Nové diery má asi 1,5 km. Odtud pokračujeme proti proudu Hlbokého potoka po modré a čeká nás nejnáročnější a nejhezčí část Horné diery. Dobrodružství nás čeká na mnoha lávkách, žebřících a řetězech. Je tady nejvíc vodopádů (některé jsou docela vysoké) a právě nad nimi vedou všechny ty adrenalinové železné žebříky (rozhodně doporučuju neklouzavé boty se vzorkem, který pomůže bezpečnému lezení). Občas se musí překonat i nějaká menší skála, kde zase dobře fungují řetězy a ocelová lana. Tady může být výstup s dítětem na zádech trochu náročný. Horné diery jsou jednosměrné a určené jen k výstupu! Ač je trasa jen kilometr dlouhá, výstup nám dal zabrat. Vystupujeme na rozcestí Pod Pálenicou. Otáčíme se a vyrážíme téměř po vrstevnici a zelené značce lesem nad Hornými dierami zase zpět. Po 1,5 km jsme v sedle Vrchpodžiar, vydáme se vpravo po žluté k rozcestí Podžiar, kde jsme už dnes jednou byli. Po modré značce sestupujeme Dolnými dierami, které jsou považovány za nejmíň náročné. Mají asi jen 1 km. Celý tento okruh (od auta k autu) mi vychází na necelých 7,5 kilometru. S dětmi se ale připravte na to, že je to díky větší náročnosti celodenní výlet. Ze kterého je sice budou bolet nohy (vás ještě víc), ale budou se sebou nesmírně spokojené.

Menší výlety s dětmi po Terchové

Přidávám i nějaké tipy na menší výlety. Terchová je totiž plná atrakcí pro děti, rozhodně se tady nebudete nudit, ani když se zrovna nevydáte do kopců. Plus jeden tajný tip pro dospěláky na konci :)

Lanový park Dino Adventure. První místo, které jsme v Terchové navštívili hned poté, co jsme se v poledne ubytovali. A to jsme na něj narazili úplnou náhodou, když jsme jeli kolem. Spojení lanových drah ve dvou obtížnostech a velkých modelů dinosaurů je geniální. Na své si přišli všichni tři. Jednoduchá bezpečná a zajištěná lanová dráha pro děti (zvládl i čtyřletý Kubík) nebyla nudná a bavila i šestiletou Klárku. Druhá dráha určená dospělým a velkým dětem už je náročná, nutné je jištění (zapůjčí vám ho) a i dospělým dávala v tom horku zabrat. V celém parku jsou modely dinosaurů plus další atrakce (pískoviště, houpačky, lanovka...). Bezplatné parkování.

Rozhledna Terchovské srdceje nutnost. Nachází se hned nad obcí a bezplatné parkoviště je kousek od místního Lidlu (49.26027773154014, 19.031015918800378). Od místa, kde necháte auto, jdete prakticky celou dobu nahoru, takže se připravte na mrčení. Malou výhodou byla stanoviště naučného chodníku. Štěrková trasa je sjízdná i kočárkem. Samotná rozhledna ve tvaru jehlanu je poměrně mladá (2015), vysoká 30 metrů, celoročně volně přístupná a nabízí krásné výhledy nejen na Terchovou.

Stylový Terchovský vláček svými jízdami pokryje dost velké území - Terchová, Vrátna dolina a Štefanová. Ve vláčku je i průvodce, který povídá o zajímavostech v okolí. Parkoviště, kde odložit auto, je u obchodu COOP (blízko hotelu Gold). Je tu i turistické infocentrum Utečzmesta. Tady se dozvíte vše potřebné.

Kousek od stanoviště vláčku směrem na Vrátnou dolinu stojí známá socha Juraja Jánošíka. Socha z nerezové oceli je vskutku majestátní - měří přes 7 metrů a zavede nás k ní mírné stoupání po vydlážděném chodníku. Národní hrdina se na piedestalu vypíná víc než hrdě. Má to svoje kouzlo.

Když už jsme u toho slovenského zbojníka, pokud máte větší děti, které zajímá historie, v Terchové je i Muzeum Juraja Jánošíka. Malá expozice se nachází na ulici Sv. Cyrila a Metoda.

A tajný tip pro rodiče? Každý výlet byste měli zakončit v prvním horském pivovaru Vŕšky. Ten najdete hned u Dinoparku v areálu Drevenice Resort Terchová. My máme rádi řemeslná piva z minipivovarů, velkovýrobu pijeme už minimálně. Tady jsme si pochutnali, byla by škoda to minout. Když si k tomu dáte ještě halušky, zážitek bude dokonalý. A děti vyšlete na pěkné hřiště, budete je mít na dohled.

Vím, že Malá Fatra je mezi Čechy oblíbená, mnoho našich známých tady dovolenou strávilo.

Za recenzi děkujeme děkujeme Janě z blogzrzky.

Kde místo najdete

4 dny s dětmi na Malé Fatře - Slovensko

Cena a dostupnost

Co najdete v okolí

Víc míst, která objevil(a) Zrzka

Zrzka
Jsem máma Kláry (2013) a Jakuba (2015). Bydlíme v Brně a žijeme hodně aktivně, doma moc času netrávíme. S mužem rádi cestujeme a jíme, obě tyto vášně se snažíme přenést i na naše děti. Nejčastěji nás potkáte někde v přírodě, na dětském hřišti, v nějaké stylové kavárně, na gastronomické akci, nebo s krosnou na zádech na horách. Na svém blogu (www.blogzrzky.cz) píšu o našem životě s dětmi. Snažím se ukázat, že cestovat se dá i s malými dětmi a to i do lokalit, které nejsou úplně tradiční.