S batohy na zádech na překrásný hike na pobřeží španělského moře se skvostnými výhledy, malebnými zátočinami a romantickými plážemi.

Čtyři rodiny, tedy dohromady 8 dospělých a 7 dětí ve věku od šesti do jedenácti let, jsme vyrazili na putovní dovolenou na španělské pobřeží Costa Brava na track, který se jmenuje Camí de Ronda. Byl to pro nás už pátý “horský přechod”, ale poprvé u moře - minulé roky jsme takto přecházeli Krkonoše, Jizerské hory, Rakouské Alpy a Jeseníky (inspirování přechodem Krkonoš na Ověřeno rodiči). Děti se shodly na tom, že tento přechod byl nejlepší. A my dospělí? Nepřiznáme to nahlas, ale s dětmi tajně souhlasíme.

Trasa podél pobřeží

Camí de Ronda je v průvodcích popsaný hike dlouhý asi 52 km s poměrně velkým převýšením. Mapu trasy najdete tady. Jinými slovy: sice na pobřeží, ale rovinky si moc neužijete. Cesta vede částečně po plážích, ale spíše je vytvořena úzká cestička s mnoha schody, občas vyhloubaná do skal. Nabízí úžasná panoramata na krásné moře i západy slunce. My si hike prodloužili, takže jsme nakonec ušli asi 70 km, zhruba 10 kilometrů denně. Putovali jsme týden a poté jsme ještě čtyři dny strávili u moře ve městě Begur.

Logistika je poměrně jednoduchá - přímý zpáteční let z Prahy do Barcelony je skoro každodenní za zhruba 3000 Kč / os. Z Barcelony do městečka Sant Feliu de Guíxols, což je začátek trasy, jede přímý autobus z Barcelony za asi 20 EUR na osobu.

Krosny na záda

Zabalit si do krosny (na v našem případě 10 dní) není těžké - u moře toho o moc víc než plavky a trička nepotřebujete. Závody o nejlehčí batohy na zádech jsme nicméně vyhráli já s manželkou - já měl 11 kg a manželka 9 kg. Jasně, něco málo jsme zabalili do batohů našim dětem. Nic nám nakonec nechybělo - měli jsme s sebou i např. potápěcí masku a boty do vody pro děti. Ty mimochodem vřele doporučuju - pobřeží má většinou takové malé kamínky, které jsou fajn, ale umí i poškrábat. Navíc některé pláže jsou spíše skalnaté. My dospělí to nicméně zvládli ve vodě bosky.

Ubytování cestou

Najít ubytování pro 15 lidí vždy na jednu noc se ukázalo jako nadlidský úkol (který naštěstí nebyl na mě) - místní hoteliéři na to nejsou zvyklí (na rozdíl od majitelů boud v Krkonoších) a naprostá většina z nich vyžadovala min. tři nebo čtyři dny. Nakonec se ale zadařilo, byť to mnohdy znamenalo delší pochody, než jsme chtěli, nebo odpočinkový den bez túry (což naše děti ocenily). Nakonec jsme bydleli v těchto městech a ubytováních:

1) Sant Feliu: Hotel Del Mar
2) Platja d’Aro: Hotel S'agoita
3) Palamós: Hotel Marina Palamos
4) Calella de Palafrugell Hotel La Torre
5) Begur: Hostal Ses Negres

Ubytování rozhodně nebylo nejlevnější a to jsme vybírali ekonomicky. Kvalita ubytování tedy nebyla kdovíjaká, nicméně, kdo zažil přechod přes Krkonoše a spaní v místních boudách, pro něj to budou pětihvězdy.

Přiznejme si, oblast je to obecně poměrně drahá. Od ubytování, přes restaurace až k plážovým barům. Kdo ale má rád středomořskou kuchyni, najde se tu. Já jsem jedl paellu s mořskými plody takřka denně. Místní specialitou na Costa Brava jsou tzv. “Gambas de Palamós”, což jsou takové extra červené krevety - určitě stojí za vyzkoušení, byť chuťově se od ostatních krevet moc neliší. Místní ústřice a ryby jsou skvělé, ostatně jako ve všech středomořských oblastech.

Autentické Španělsko

Tato část Costa Brava je území, kam se jezdí rekreovat spíše sami Španělé (obvykle z Barcelony): tedy turistů moc nečekejte. Což my tedy určitě ocenili. Nicméně, musíte počítat s velmi slabou úrovní angličtiny v místních službách - pro nás to nebyl problém, protože jeden z nás uměl skvěle španělsky. Bez něj by to bylo o dost těžší, na řadu by holt přišly nohy ruce. Vybavenost bary a restauracemi je zcela dostatečná, ale moc dětských hřišť ani jiných dětských atrakcí nečekejte. Našim dětem to ale nevadilo: moře pro ně skýtalo dostatečné vyřádění.

To nejhezčí na celé Camí de Ronda jsou výhledy a panoramata na moře. I takoví pragmatici a neromantici, jako jsem já, museli zastavovat a kochat se pohledy do dálky. Ostatně koukněte na fotky, myslím, že fungují jako důkaz místo slibů. Cesta je obecně prostě skvostná a také extrémně čistá. Je vidět, že Katalánci jsou tak trochu jiní Španělé.

Náročnost trasy za to stojí

Pokud jde o sportovní výkon, tedy samotný hike, velmi záleží na tom, jak dlouhé si naplánujete štreky. A podle toho budete dělat buď časté pauzy na krásných plážičkách, nebo půjdete v kuse. My dělali obvykle dvě pauzy za štreku. Prostě jsme sundali batohy, nahodili plavky a hurá do moře. Nicméně počítejte s tím, že 10 km chůze denně je dost a to vzhledem k místnímu horku a hlavně k neustálým stoupáním a klesáním. A nevěřte měření na Mapy.cz (což jak všichni víme je nejlepší turistická apka): má tady tendenci podměřovat, a to o dost.

Co říci závěrem? Pro sportovně založené rodiny, které mají rády moře a středomořskou kuchyni je přechod Camí de Ronda nádherný letní zážitek. My všichni jsme si ho moc užili a to jak naše ratolesti, tak my samotní. Snad si ho užijete také.