Pětidenní dovolená v úžasné přírodě na okraji Triglavského národního parku, kde jsme každý den podnikali výlety kombinující nenáročnou turistiku s dětmi a koupání v jezerech.

Slovinsko byla naše první dovolená s dětmi směřující do hor na místo rovnou k moři. Cestovali jsme ve skupině tří rodin s celkem šesti dětmi ve věku 2 až 6 let. K moři jsme pak taky dojeli: strávili jsme nejdřív 5 dní ve Slovinsku a pak 4 dny v Itálii (tady tip na super ubytování v severní Itálii). Kombinace to byla moc fajn, jen to mohlo být delší:-).

Ve Slovinsku nás lákal Triglavský národní park, a to díky této recenzi od Zrzky. Našli jsme si ubytování na jeho okraji, ale nakonec jsme zjistili, že většina cílů uvedených v recenzi od Zrzky byla od našeho ubytování autem vzdálená kolem hodiny a půl, a tak jsme si radši vymýšleli vlastní výlety. Nedostali jsme se tak úplně do hor a nezdolali jsme žádnou dvoutisícovku (k tomu je lepší ubytovat se v severní části Triglavského parku), ale podnikali jsme výlety kolem okolních jezer a vodopádů.

Ubytování v soukromém domě

Bydleli jsme v tomhle domě v úplném klídku nedaleko jezera Bohinj. Dům jsme našli přes www.homeaway.com, což je stránka, kterou na hledání ubytování v soukromí rozhodně dopoučuju. Dům byl veliký, tři rodiny jsme se do něj pohodlně vešly. Měl i zahradu, na které si děti mohly hrát a od stolu byl krásný výhled na Julské Alpy.

Na výlety jsme měli plné 4 dny. Vyšlo počasí, většinu dní bylo kolem 25 stupňů, takže nakonec bylo součástí každého dne i koupání. Na výlety jsme chodili bez kočárků, na menší děti jsme měli manduku a krosnu, což bylo fajn.

Jezero Bohinj a lanovkou za krásným výhledem na Vogel

První den jsme se vyrazili nejdřív koupat k jezeru Bohinj, které jsme měli nejblíž. Na východní straně jezera jsou pláže a hezké, poměrně živé vesničky. Je tady i občerstvení, půjčovna lodiček apod. My jsme měli náladu na něco méně turistického, a tak jsme popojeli na opačnou stranu jezera a zaparkovali jsme ve vesnici Ukanc. Tady je to velmi klidné a je tady i kemp. Do kempu jsme prošli na kamínkovou pláž, kde se děti koupaly. Byly jsme tu skoro sami, voda byla studená, ale úžasně modrá. A pohled přes vodu na vysoké skály za jezerem stál za to.

Po koupání jsme si v obci Ukanc došli na jídlo do fajn restaurace Don Adro se zahrádkou.

Po obědě jsme pěšky došli ke spodní stanici kabinové lanovky vedoucí na horu Vogel. Cesta rychlou kabinou nahoru do výšky 1500 m.n.m. byla zážitek. Nahoře je úžasný výhled na jezero a Julské Alpy. Jsou tady taky různé jednoduché atrakce pro děti, jako bludiště z kamenů, pár dřevěných prolézaček a ochočené krávy, které si děti hladily.

Pokračovat se dá sedačkovou lanovkou ještě o pár set metrů výš, ale s malými dětmi jsme se trochu báli. Místo toho jsme si po vrcholku hory udělali menší procházku, abychom první den děti pro hory spíš nadchly a nezničili je. Všichni byli spokojení a po chvíli jsme vyrazili lanovkou zase zpátky dolů.

Výlet k vodopádu Savica

Vodopád Savica je takové to místo, na které prostě musíte, když jste v okolí. Je to právem top místo, které doporučují průvodce a ke kterému všude vedou směrovky. Autem se dá dojet až pod něj. Je tady parkoviště, ze kterého vede nahoru ke skále, ze které vodopád vyvěrá, pár set schodů. My jsme ale chtěli už trochu víc chodit, a tak jsme zaparkovali zhruba tři kilometry od vodopádu opět v obci Ukanc.

Hned vedle parkoviště v Ukanci jsme posvačili na skvělém dřevěném hřišti, a pak jsme vyrazili. Mapu naší trasy, která měla tam a zpátky 7 km, najdete tady.

Pokračovali jsme po mostě přes úžasně modrou řeku, kde děti chvíli házely kamínky a pak lesní cestou zhruba 2 km až k parkovišti pod vodopádem. Tady jsme se zastavili v zahradní restauraci na čevabčiči;-). Od parkoviště vede cesta k vodopádu nahoru po schodech. Pohled na vodopád v cíli, na tu sílu vody padající do průzračně modrého jezírka, člověka dostane. I děti zíraly, a to jsou jim zatím většinou přírodní scenérie ukradené.

Zpátky jsme zvolili jinou cestu: nejdřív pár set metrů po silnici, ze které jsme pak uhnuli a pokračovali nádhernou cestou po loukách v údolí hor až zpět k autu. Výlet nám zabral celý den.

Přírodní skvost: soutěska Vintgar a koupání na Bledu

Jezero Bled s úžasným panoramatem díky kostelíku na ostrůvku a hradu na skále nad vodou jsme při dovolené nemohli vynechat. Výlet na Bled jsme se rozhodli zpestřit soutěskou Vintgar zhruba 3 km od Bledu. Zaparkovali jsme přímo u ní a čekala nás zhruba 1,5 dlouhá trasa po dřevěných můstcích podél neskutečně modré divoké řeky protékající hlubokou soutěskou. My jsme si pak trasu protáhli ještě ke kostelíku sv. Kateřiny, mapa tříkilometrového výletu tady.

Cesta je to krásná a soutěska je fakt působivá, jedno z nejkrásnějších přírodních míst, které jsem kdy viděla. Ale cestu nám dost zkazily davy turistů. Ve výsledku to byl nejhorší výlet, co jsme podnikli. Tím, že chodníček je metr široký, nemají se lidé kam rozprostřít. A když se někdo zastaví, aby si udělal pár fotek, vznikne kolona… Pokud by se vám ale podařilo dostat se sem brzy ráno nebo možná navečer, nebo mimo sezónu, určitě místo doporučuju.

Po průchodu soutěskou k vodopádu na konci jsme rozhodně neměli chuť jít stejnou cestou zpátky. Vyrazili jsme proto od občerstvení na konci trasy nahoru směrem ke kostelíku sv. Kateřiny. Šlo se kilometr lesem do kopce, ale konečně jsme tady byli sami. Na konci lesa se otevírá krásná scenérie: bílý kostelík sv. Kateřiny, kolem něj rozkvetlé louky a za nimi vesničky a vysoké hory.

Překvapení taky bylo, že jsme tady u kostelíku našli občerstvení s parádním retro-hřištěm. Děti byly po výšlapu lesem opravdu nadšené. Mámy jsme proto zůstaly s dětmi na místě a tátové vyrazili pěšky dva kilometry pro auta. Cesta odtud k autu byla ale prý pekelná, samé stoupání a klesání, tak kdybyste někdo chtěl trasu zopakovat, je lepší vrátit se k autu soutěskou.

Pak jsme popojeli k Bledu vykoupat se. Pro koupání s dětmi doporučujeme tuhle pláž. Byl tam příjemný vstup do vody (na rozdíl od pláže vedle, kde byla hned hloubka), dobrá zmrzlina a taky se tu daly půjčit lodičky. Voda byla báječná.

Koupel v soukromém vodopádu Grmecica

Po pochodu v davech v soutěsce Vintgar jsme poslední den využili průvodce k tomu, abychom si vybrali, kam nejít. Chtěli jsme něco, kde nebudou davy. Vybírali jsme proto jen s pomocí turistických map Mapy.cz. A povedl se báječný výlet (mapa cesty tam tady, zpět se šlo stejně):

Zaparkovali jsme v obci Log v Bohinju a odtud jsme šlapali zhruba 1,5 km krásnou krajinou podél říčky k vodopádu Grmecica. Na cestě jsme nikoho nepotkali, jen krávy na loukách okolo.

Došli jsme až k vodopádu, u kterého byla malá kamínková plážička a skutečně tu nikdo nebyl. Strávili jsme tady zhruba 2 hodiny. Voda byla jako led. Nejdřív jsme si mysleli, že tam nikdo ani nevlezeme. Nakonec jsme tam vlezli všichni a byl to báječný pocit. Děti se hecovaly a užívaly si to. Voda měla jedinou vadu na kráse, že tu bylo něco cítit, asi řasy na kamenech, ale jinak byla průzračně čistá.

Stejnou cestou jsme se vrátili k autu a pak jsme se vydali ještě na závěrečnou koupačku do Bledu. Na rozloučenou jsme si tu půjčili i ty lodičky a užili jsme si tak všechny výhledy.

Co nás ve Slovinsku překvapilo

Ve Slovinsku nás překvapilo celkem dost věcí, protože jsme tu byli poprvé. Vypíchla bych dvě:

Zaprvé kolik tu bylo Čechů, hlavně teda českých rodin s dětmi. Ale jinak to tu (kromě Bledu a Vintgar) nijak moc turistické nebylo. Vypadalo to, že si ze Slovinska Češi udělali svoje hory:-).

A zadruhé nás překvapilo, na jak vysoké úrovni jsou tady služby. Městečka jsou krásně upravená, lidi milí, mluvící anglicky. Připadalo nám to jako takové malé Rakousko.

Pátý den jsme už vyráželi k moři do Itálie (tady je tip na super ubytování v severní Itálii). Ta kombinace byla skvělá: v horách bylo krásně, ale k moři se děti už moc těšily.

Co si vzít sebou?

Určitě se hodí mít dobře padnoucí batůžky pro děti, případně krosnu na dítě na záda, kterou si můžete i půjčit zde. Taky funkční oblečení, ať můžete vrstvit. A pokud vám chybí cokoli dalšího na ven, tak kvalitní vybavení od skvělých značek najdete v outdoorové speciálce Pro malé Dobrodruhy.