Rakouské Alpy v létě nabízejí nespočet možností, jak si užít rodinnou dovolenou. I když jste zrovna limitováni těhotenským břichem a 20 měsíčním dítětem. Salzbursko je z Česka příjemně dostupné, malebné a pohostinné.

Za 5 hodin v apartmánu

Cesta z Brna do obce Hintermoos, kde jsme byli ubytovaní, trvala cca 5 hodin s jednou pauzou. Ubytování jsme sehnali přes známého, jehož otec daný apartmán vlastní, a pronajímá ho. Bydleli jsme tedy v příjemném apartmánovém domě Anderl. Dům už sice není z nejnovějších, zato disponuje úžasným krytým bazénem, čehož jsme každý den využívali. V ceně je také finská sauna. Bazén byl velký plavecký, bez nějakých dětských prvků, i tak jsme si ho všichni tři užili. Při koupání se můžete přes velká okna kochat výhledy do údolí. Samotný apartmán byl plně vybavený a každý den jsme snídali a večeřeli na prostorném balkóně - výhledy byly až trapně kýčovité.

Strategická poloha pro výlety do okolí

Horská vesnička Hintermoos se nachází mezi obcemi Maria Alm a Hinterthal na svahu lyžařského střediska Aberg, který je součástí lyžařské houpačky Hochkönig (propojení od Mühlbachu až po Maria Alm, cca 150 km sjezdovek). Místo je tedy ideální i pro zimní aktivní dovolenou. Ale i v létě je tady pořád co dělat - nedaleká německá hranice přímo vybízí nakouknout k sousedům, lázeňské městečko Zell am See, profláklý Kaprun a Kitzbuhel, Klammsee u Kaprunu, Gipfel Welt 3000, Salzburg a solné komory, Dachstein, Grossglockner... V této oblasti by šel strávit měsíc a nenudili byste se ani minutu.

Orlí hnízdo

Ještě cestou z Brna jsme se otočili na Hitlerově Orlím hnízdě (Obersalzberg, v nadmořské výšce 1834 m). Ač nejsem velký fanoušek historie, tak tento komplex je opravdu impozantní. Navíc když víte, kdo tady kdysi popíjel čaj. Bylo až do nebe volající, kolik mužských návštěvníků s nápadně krátce střiženými vlasy toto místo a jeho temná stránka dodnes přitahuje. Rozhodně doporučuju navštívit, vyhraďte si aspoň půl dne.

Vysokohorská jízda

Další den jsme si projeli Grossglockner Hochalpenstraße vedoucí až do srdce Vysokých Taur, kde se dá opravdu kochat. Nám tedy tento okamžik kazilo asi milion milovníků Vesp, kteří tady zrovna někde měli sraz, takže nepříjemný řev ne příliš silných motorů ve dvouapůltisících metrech nám zní v uších dodnes. Ale zážitek to byl krásný, výhled na samotný Grossglockner a ostatní velikány pokryté sněhem nezapomenutelný. Po cestě je spousta odstavných ploch, kde uděláte fotky, pokocháte se, děti se vyblbnou. Všudypřítomný sníh, led a malá jezírka jsou pro ně vždycky zážitkem.

Horské přehrady

Kousek za Kaprunem leží vysoko v horách dvě přehradní nádrže - Mooserboden (výše položená) a Wasserfallboden (níže položená), ke kterým se pohodlně vyvezete kyvadlovým autobusem. Samotná cesta skrz vyhloubené syrové tunely je nezapomenutelná. U nádrží strávíte klidně půl dne. Sice jsme si netroufli na žádnou túru směrem nahoru, ale i tak jsme se tady zabavili na několik hodin. Prošli jsme se v okolí a po hrázi té výše položené nádrže (2036 m), s Klárou jsem prozkoumala přístupný tunel vedoucí k jedné menší hrázi. Sviště jsme si vyfotili bohužel jen dřevěného. Dá se absolvovat i s kočárkem.

Konečně výšlap

Další den se nám zastesklo po starých časech a řekli jsme si, že už nějakou túru musíme zvládnout. Navíc jsme už dlouho nezatížili naši Salewu. Zajeli jsme do nedalekého Leogangu, odkud vedla strmá červená trasa směrem k vrcholu Birnhorn (2634 m). Náš cíl byl teda o něco níž - Birnbachloch (1400 m), u jednoho z nejníže položeného ledovce v Evropě. Skoro si na něj sáhnete. Stezka měla převýšení něco přes 600 m a nahoře nás kromě zmíněného ledovce čekal vodopád a jeskyně s průzračným jezírkem.

Soutěska i za nejistého počasí

Večer přišly slibované bouřky (nevýhoda červnového počasí) a my se trochu báli, co bude s počasím dál. Předpovědi neslibovaly žádný med, tak jsme museli trochu překopat plány. Původně jsme chtěli v Kaprunu vyjet lanovkou na ledovec Kitzsteinhorn a navštívit Gipfelwelt 3000, ale vzhledem k zachmuřenému ránu se nám nechtělo riskovat drahý výlet kabinkou a nahoře nevidět lautr nic. Tak jsme si v průvodcích našli nějaké tipy, co jde zvládnout i za blbého počasí. V kaprunském údolí býval kdysi obrovský ledovec, který tam vyhloubil krásnou soutěsku - Sigmund-Thun Klamm - 32 metrů hlubokou a 320 m dlouhou. Celou soutěsku projdete po systému lávek za půl hodiny, pod sebou divokou řeku, nad sebou hrozivé skály. Klára to celé ušla sama a moc se jí to líbilo. Jak jsou někde schody, je to její ráj :) Pro technické duše bonus navíc - můžete nakouknout do místní elektrárny.

Když zabloudíte na hezké místo

Na zpáteční cestu jsme si naplánovali zastavit se v Hallstattu, v solných komorách u Salzburku, nicméně GPS nás zavedla trošku jinam :) Do Ramsau am Dachstein. Vyjeli jsme mýtnou silnicí až pod samotný vrchol Dachsteinu, kde jsme strávili příjemné poledne. Nahoru lanovkou jsme kvůli nejistému počasí nemohli.

Tento text nám poskytla Jana ze svého blogu nazvaného Blog Zrzky.