Modena je zajímavé město s krásným historickým centrem, skvělými restauracemi a zmrzlinárnami nebo známou tržnicí plnou pochoutek. Je to ale i město milovníků aut a hudby, protože se tu narodil Enzo Ferrari a operní pěvec Pavarotti. Zažili jsme tu 5 překvapivě pestrých dní.

Výběr Modeny byl trochu loterie a vybral jsem ji, protože jsme cestovali po 10 dnech strávených s jinou rodinou na severu Toskánska a potřebovali jsme někde přečkat 5 dní, než nám začne další týdenní dovolená (i když pro mě pracovní) v Arco kousek od Lago di Garda. Modena je napůl cesty a tak jsem na ní v mapě ukázal. Našel ubytování na Airbnb kousek od historického centra města a i když jsem si první večer trochu lámal hlavu, co tu vlastně budeme dělat, tak z toho bylo 5 dní, které zpětně i naše děti hodnotily jako ty nejpovedenější ze 3 týdnů v Itálii.

Ubytování kousek od centra

Pro naši 5ti člennou rodinu jsem našel tento byt na Airbnb kousek od centra,který bych určitě doporučil,i když s pár upozorněními. Páté lůžko byl rozkládací gauč v obýváku, který byl dost tvrdý a nepohodlný, takže jsem trochu trpěl, když jsem na něm spal. Doporučil bych ho tedy maximálně pro 4 člennou rodinu. Byt téměř v srdci Modeny, kde jsou domy hustě nasázené vedle sebe, tak si člověk rozmyslí, jestli si otevře paravány oken. Pak mu tam totiž vidí lidi, kteří bydlí přes postranní ulici nebo ve vnitrobloku domu. Jelikož ale byla strašná vedra, tak jsme stejně měli většinu času zataženo a puštěnou klimatizaci.

Kromě těchto malých nevýhod bylo vše v pořádku. Historické centrum na dosah včetně řady skvělých restaurací a hlavních památek města.

Parkování v Modeně

Pokud bydlíte u historického centra, tak počítejte, že přímo do něj mají auta vjezd zakázaný (kromě místních), takže buď necháte auto na parkovacích zónách a zaplatíte na stojanu nebo jako my využijete velký parkovací dům Novi Park asi 6 minut pěšky od výše popsaného bytu. Jde o podzemní několika patrové garáže pod parkem mezi ekonomickou vysokou školou a fotbalovým stadionem. Parkování stálo v létě 2024 12 euro za den, tak je potřeba počítat s touto položkou v rozpočtu.

Naštěstí náš byt měl i dvůr nebo vnitroblok, kam se dalo na krátké vyložení a naložení zavazadel zajet, ale nemohli jsme tam dlouhodobě parkovat.

Aquapark a koupání

V Modeně jsme byly v červenci a přes den bylo v ulicích města 34 stupňů, tak jsem hned druhý den vyrazili do menšího aquaparku Aquatico asi 30 minut autem od Modeny v Reggio nell'Emilia. Je to několik propojených bazénů. Nejmenší dcera (5 let) si vyhrála v dětském bazénu, který byl mně po kolena, kde byl “hrad” se 2 skluzavkami po stranách. Starší děti jezdily celý den vlnité a rychlé šesti skluzavce a nebo dvou postranních tobogánech. V jednom z nich se jezdilo na dvoukruhu, ale byly na něj dlouhé fronty, takže jsme si nejvíce zábavy užili na šesti skluzavce a druhém klasickém tobogánu, kde to v obou případech jezdilo parádně a skoro vůbec se nečekalo.

Jinak aquapark nabízí klasické služby a zázemí. Stánky s občerstvením, obchod s plaveckými potřebami, kde si můžete zaplatit pronájem slunečníků a lehátek. My tuto službu využili, protože jsme nechtěli být na travnaté ploše okolo bazénů, kde nejsou žádné stromy a nechtěli jsme být daleko od dětského bazénu. V určitou dobu byl v jednom z bazénů aqua aerobik a bylo možné se zdarma k cvičitelce přidat.

Muzeum Enzo Ferrari

I když v naší rodině není nikdo fanoušek motorsportu a rychlých aut, tak v Modeně jsme prostě do Muzea Enzo Ferrari jít museli. Podle mě to je v Modeně povinnost a na druhou stranu zas tolik zábavy tu nenajdete:-), takže nám to pěkně vyplnilo s procházkou půl den. Ještě je dobré upozornit, že druhé muzeum Ferrari je v nedalekém Maranello, kde je sídlo a továrna Ferrari a je prý více zaměřené na Formuli 1 a technické zajímavosti. Je možné si koupit i balíček do obou muzeí. My milovníci aut nejsme, tak jsme šli jen do muzea v Modeně, které je více věnováno samotnému Enzo Ferrarimu a vývoji rychlých silničních aut. Zajímavostí také je, že muzeum v Modeně je spojené s Českou republikou, jelikož jeho architektem je zesnulý Jan Kaplický.

Exteriér i interiér muzea je tedy krásný a moderní. Uvnitř je kromě výstavy aut také obchůdek s různými předměty značky Ferrari, kavárna s luxusními dortíky, kde si můžete dát i oběd a také trenažér Formule 1, kde si můžete zkusit, jaké to je řídit formuli ze stáje Ferrari. Vedle je ještě budova původní dílny otce Enza Ferrariho, kde je také část expozice.

V hlavním sále je spousta krásných a nablýskaných aut. Pro někoho možná nuda, ale i tak se tu dají děti zabavit, když si předem zjistíte, co znamená označení nejen Ferrariho aut gran turismo, proč má Ferrari ve znaku vzpínajícího se černého hřebce nebo s dětmi prozkoumáte několik zásuvek obsahující různé varianty barev interiéru a budete s nimi řešit, jaká varianta je nejhezčí. Tuším jednou za dvacet minut je na stěně hlavního sálu promítán krátký dokument (asi 15 minut) o Enzo Ferrarim, v němž jsou záběry ze starých závodů a života zakladatele automobilky. Moc pěkně udělané. Ve vedlejší staré budově je k vidění formule, kancelář Ferrariho nebo stěna s roky, u kterých je znak automobilky a můžete vidět, jak se postupně vyvíjel.

Sopky z bahna

Jelikož jsme byli v Modeně už tři dny, tak jsme chtěli prozkoumat i přírodu v okolí Modeny. Našli jsme parádní výlet do rezervace Salse di Nirano, kde jsou parádní malé sopky z bahna, které vytlačuje na povrch slaná voda. Byl to fakt zážitek a doporučuji všem se sem zajet podívat.

V rezervaci je možné naplánovat různě dlouhé procházky, protože tu je síť stezek. My jsme šli tento zhruba 4 km dlouhý okruh. Viděli jsme ty nejzajímavější sopky. K většině se nedá dojít blízko kvůli dřevěnému zábradlí, ale jedna ze sopek je celkem hodně “rozteklá” a v jejím okolí jsme objevili vyvěrající a bublající bahnitou kaluž, do které jsme si mohli strčit prst a odvážnější i celou ruku. Druhá část okruhu stoupá nad rezervaci, kde je několik vinic a nádherné výhledy do okolí. Začíná i končí se na parkovišti kousek od jedné restaurace, ale jelikož jsme tu byli odpoledne a hodně restaurací v Itálii otevírá až večer, tak jsme ji nevyzkoušeli.

Zlatý hřeb: degustace tradičního balsamikového octa

Modena je díky svému podnebí známá výrobou vína Labrusko a balsamikového octa. V jednom článku jsem se dočetl o rodinách, které vyrábí balsamico tradičním způsobem, kdy kvasí po řadu let a nepřidává se do něj žádný karamel nebo další látky a urychlovače. V článku a jsem našel odkaz na jednu z rodin, která ocet vyrábí tradičním způsobem a na Google mapách má hodnocení 4,9 hvězdiček. Jde o Acetaia Marisa Barbieri a zkusil jsem napsat email, že bychom byli rádi za prohlídku a degustaci. Paní Franca odpověděla poměrně rychle a nabídla nám termín v den našeho odjezdu. Jelikož měla prohlídka trvat zhruba 30 minut a byla 10 minut autem od našeho bytu, tak jsme to spojili s naším odjezdem a byl to nakonec hřeb celého pobytu.

Franca je asi 70ti letá paní, má 3 děti a 7 vnoučat a tradiční výrobu převzala po svojí mamince, která byla jednou ze dvou žen (vedle asi 30 mužů), které se staly porotkyněmi v mezinárodní soutěži o nejlepší balsamico. Její rodina vyhrála se svým balsamicem řadu trofejí. Nejprve nás Franca přivítala u domu na své zahradě, kde nám přiblížila, jaký je rozdíl mezi tradiční a masovou výrobou balsamica v Modeně a protože jde o bývalou učitelku a několikanásobnou babičku, tak uměla krásně pomalu mluvit na děti anglicky nebo nám dávala čas na přeložení důležitých informací dětem a zároveň průběžně zapojovala děti do prohlídky (třeba děti měly najít sud s nejstarším datumem atp.). Pak nás zavedla na půdu, kde bylo asi 46 stupňů a ukázala nám několik místností se soudky s různě starým balsamicem. Každé dítě v jejich rodině dostane 5 soudků a když dospěje, tak dostává soudky jako “věno”. Cena jednoho soudku je vysoká, jelikož má objem 20 litrů, nic se do balsamica nepřidává a svou hodnotu získává s každým dalším rokem. Dávala nám ochutnat různě staré octy, radila, jak z tradičního balsamica vařit a do čeho jej přidávat (třeba i na vanilkovou zmrzlinu:-)).

Celá prohlídka nám zabrala skoro hodinu. Franca si za prohlídku nic neúčtuje, ale samozřejmě čeká, že si od ní něco koupíte. V nabídce měla dvoudeckové lahvičky 12ti a 24 letého octa. Mladší stříbrný ocet byl v roce 2024 za 45 eur a zlatý 24letý ocet byl za 75 eur. My si k pár lahvičkám koupili i med od jejího manžela a při skoro každé návštěvě u nás doma děláme degustace:-).

Restaurace a zrádná otevírací doba

Jestli je něčím Modena proslavená (kromě výroby aut:-)), tak je to jídlo. Za hlavním náměstím najdete tržnici Albinelli s nádherným ovocem, všemi možnými druhy těstovin, sýrů a uzenin. Můžete si tu koupit i hotová jídla a saláty sebou do krabičky nebo i na talíř k okamžitému občerstvení. Večer je tržnice z velké části uzavřená, ale na ulici před ní jsou stolky a můžete si objednat víno, tapas nebo talíře se šunkou, sýry a tak podobně. Chodí sem celkem dost lidí a má to pěknou atmosféru.

Z restaurací bych doporučil pizzerii La Smorfia, která interiérem úplně nenadchne, ale u vchodu uvidíte velký pohár, který vyhrál místní pizzař v roce 2021 a musím přiznat, že pak už bylo s dětmi těžké jíst pizzu v jiných restauracích. Dělají tu takovou tu neapolskou pizzu s tlustými okrajem, ale těsto je strašně dobré a táhlé.

V centru je ale spousta dalších skvělých restaurací, barů na drink nebo rychlých občerstveních s pizzou nebo sladkostí do ruky, pokud nechcete zase tolik utrácet. Stačí otevřít Google mapy a prozkoumat okolí. Jen si dejte pozor na otevírací dobu. V 90% všechny restaurace zavřou mezi 14h a 15h a otevírají až v 19h. Odpoledne je tedy opravdu složité najít otevřenou restauraci na pozdní oběd nebo svačinu. Naopak v půl desáté je všude plno lidí včetně dětí.

Itálie je ale také proslavená skvělou zmrzlinou a v našem okolí bylo hned několik fantastických zmrzlináren. První z nich je GIOELIA Cremeriana náměstí Guiseppe Mazziniho. Kromě skvělých zmrzlin, kdy si do kornoutku můžete nechat načepovat zdarma ještě čokoládu, tu mají skvělé dezerty, milkshaky a smoothie. Sem jsme chodili nejvíc. Hned naproti na náměstí je ještě námi nevyzkoušená (ale s dobrým hodnocením) La Yogurteria a zmrzlinárna Bloom, které má ještě pobočku kousek ve vedlejší ulici, kam jsme chodili my, protože tam bylo méně lidí.

Na závěr je potřeba říct, že Modena není město zaměřené na děti. Nenajdete tu parky s krásnými hřišti jako je třeba pražská Stromovka nebo rakouská alpská hřiště. Pár hřišť ve městě je, ale nejsou ničím zajímavá a většinou mají svojí slávu už za sebou. Do Modeny musíte jet za jinými zážitky, kterých je tu i tak dost;-).