Letní přechod Jeseníků ze severu na jih jsme si moc užili. Šest dní, spaní na čtyřech různých místech a spousta divoké horské přírody a výhledů. Základní přehled trasy

Po 2leté pauze jsme si letos opět naplánovali letní přechod přes hory, tentokrát chceme poznat moravské Jeseníky. Trasu a ubytování začínáme plánovat na začátku února, vše se má pak uskutečnit v srpnu. Víme, že letošní trasa bude, co se týče převýšení o hodně náročnější, než předchozí přechody v Krkonoších a že celkem jdeme něco málo přes 42 km kilometrů. Nocovat budeme na horské chatě Na Šeráku (2 noci), na chatě Červenohorské sedlo (1 noc), v hotelu Praděd (2 noci) a v hotelu Džbán v Karlově studánce (1 noc).

V sestavě máme 5 dospělých a 5 dětí (ve věku 3, 10, 12, 12, 15 let). Každý si nese svůj batoh se všemi věcmi sám, kromě tříleté dcery, kterou jsme naopak ještě sem tam poponášeli v nosítku. Doprava tam i zpět je autem. Parkujeme v Ramzové. Po příchodu do cílového bodu Karlovy studánky nám pak tatínek, který se přechodu neúčastní, ale přijede vyzvednout syna, pomůže dostat se zpět do Ramzové k autům.

Tady najdete celou trasu v Mapě.

Den 1: cesta z města až na horskou chatu Šerák

Po 3,5hodinové cestě autem z Prahy se dostáváme do Ramzové. Parkování máme předem domluveno u jedné z chat tam. Bereme batohy a vše potřebné z auta a rozdělujeme se na dvě skupiny. Jedna půjde na chatu Šerák pěšky a ta druhá vyjede lanovkou. My, co volíme lanovkou, se dostáváme na horskou chatu Šerák bez větší námahy. Zhruba 30min cesta lanovkou je rozdělena na 2 úseky: Ramzová - Čerňava (čtyrsedačka) a Čerňava - Šerák (dvousedačka). Lanovka jezdí v taktu po půl hodině.

Zejména pro děti je lanovka skvělým zážitkem a menším dobrodružstvím, dospělí si zas užívají opravdu krásný výhled na krajinu. Nevýhoda lanové dráhy může být její cena. My jsme za jednosměrnou jízdenku pro 2 dospělé a 1 dítě (10let) zaplatili 900Kč, 3letá dcera neplatí. Od lanové dráhy je to pak na horskou chatu Šerák asi 400 m.

Po příchodu jsme nadšeni. Krásná horská chata, uprostřed ničeho, obklopena lesy a loukami. Je sobota odpoledne a kolem chaty už není ani moc veliký šrumec. Je zde jen pár turistů u piva a zbytek jsou pak ti, co na chatě spí. Po 16.30 se ubytováváme. Pokoje jsou útulné, čisté, jednoduše zařízené s krásným výhledem na hory. Letošní přechod volíme v pomalejším tempu, a proto jsme si zarezervovali pokoje na 2 noci.

Objednáváme si jídlo v restauraci a doráží druhá skupinka, co šla na chatu Šerák pěšky. Cesta jim trvala něco málo přes 2 hodiny, šli svižným tempem stále do kopce. Každý si nesl svůj plně naložený batoh, a navíc bylo opravdu teplo. Po příchodu je na nich vidět, že cesta na Šerák za těchto podmínek, byla náročnější, než čekali.

Obsluha a zároveň personál je zde příjemný, rychlý a ochotný. Z jídla bychom pak doporučili halušky s brynzou, borůvkové knedlíky nebo guláš podávaný v bochníku chleba. Pokud potřebujete třeba bezlepkovou stravu, tak ta se tu dá po předchozí domluvě zajistit. V jídelně je pak také skvělý dětský koutek, který díky lezecké stěně, ocení i větší děti. Večer nás ochotně nechávají hrát stolní hry v místnosti, která je hned vedle jídelny.

Jak později zjišťujeme, společenské místnosti na horských chatách překvapivě chybí a nebo nejsou zpřístupněny.

Noční výhled na hvězdami obsetou oblohu je tady dechberoucí. Všude panuje klid. Jdeme spát.

Den dvě: objevujeme okolí Šeráku

Po snídani, která nás po zkušenostech z předešlých přechodů, příjemně překvapila zvažujeme, kam se vydáme na dopolední výšlap. Nakonec se rozdělujeme na 2 skupiny. Ti, co chtějí ještě odpočívat (především děti), zůstávají na chatě a my, co se potřebujeme prostě hýbat (především dospělí) vyrážíme na procházku k Bystrému potoku (3,5km).

Jde se skvěle, protože od chaty je to stále po modré z kopce dolů, většina trasy je ve stínu. Asi po hodině se dostáváme k rozcestníku, který nám značí, že jsme u potoka. Rozhodujeme se, že budeme pokračovat ještě o kousek dál po modré směr Filipovice. Cestou sbíráme lesní jahody, počítáme praváky, které vykukují z pod jehličí nebo pozorujeme ve slunci lesknoucí se pavučiny. Vše nám zpříjemňuje hučení vody, vůně lesa a krásné počasí.

Po chvíli se po stejné trase, teď ale do kopce s převýšením asi 350 m, vracíme svižným tempem zpět na chatu, kde na nás už čeká druhá skupina a výlet k Obřím skalám. Na pohodu bychom tuto trasu příště zvolili i jako celodenní výlet a prodlužili si ji až třeba právě na nám doporučovanou chatu Točník ve Filipovicích.

Po obědě na chatě Šerák vyrážíme směr Obří skály. Je to jen 0,5 km, nicméně terén je tu náročný. Jdeme po strmém kamenitém kopci dolů, překračujeme kořeny, kluzké kameny a občas zabředneme v bahně. Jsme rádi, že s sebou máme turistické hole.

U skal si v malém přístřešku, který nás chrání před sluncem, dáváme svačinu, děti prozkoumávají skály a jejich okolí. Asi po hodině se beze spěchu vydáváme zpět. Volíme o něco delší nicméně pozvolnější trasu (3,5 km) po žluté, která oklikou vede až na chatu Šerák.

Jak sama chata Šerák, tak i její celé okolí nabízí opravdu krásný výhled na místní krajinu, který jsme si zejména v odpoledních hodinách, užívali téměř sami.

Podvečer jsme si zpříjemnili malinkou procházkou za chatu na nádherný západ slunce a v noci jsme se zas kochali noční oblohou obsetou hvězdami. Někteří si přivstali naopak ráno, aby načerpali energii z východu slunce.

Den tři: náročná cesta na Červenohorské sedlo

Z horské chaty vycházíme v 9.45 hod. Obloha se zatáhla, Šerák je zahalen v mlze a máme tím pádem ideální podmínky na dnešní 10 km trasu, která vede přes vrcholy Keprník a Vozka až na Červenohorské sedlo. Vycházíme od chaty směrem ke Keprníku po červené a po 1,5 km jsme na keprnickém vrcholu. Poslední kilometr byl mírně do kopce, tak jsme se i malinko zapotili.

Na Keprnickém vrcholu, který s výškou 1423 m je čtvrtým nejvyšším vrcholem hrubého Jeseníku, jsme skoro sami, odkládáme batohy a kocháme se krásným výhledem na okolní vrcholy. Fouká, oblékáme si bundy a svačíme.

Z Keprnického vrcholu se dá dojít na Červenohorské sedlo buď kratší cestou po červené anebo o 1,7 km delší trasou přes skalní útvar s vrchol Vozka. My volíme delší trasu kolem skal. U informační cedule českých turistů se dozvídáme, že skála je ze staurolitického svoru, je 7 m vysoká a v oblasti se nachází i rašeliniště.

Výstup sem nás unavil, děti trochu remcají a řeší proč jdeme po delší trase, nicméně jsme rádi, že jsme tuto trasu zvolili, protože skály mají své kouzlo a výhled na okolní krajinu je opravdu kouzelný. Potkáváme tu i několik málo turistů, svačíme a fotíme se. Po odpočinku nasazujeme batohy. Do cíle nám zbývá dalších 7 km.

Cesta je náročná. Prudké klesání, kde překračujeme kameny, kořeny stromů a občas zabředáme do bahna, střídá stoupání, kdy při každém kroku cítíme, jako by nám ztěžkly batohy na zádech. Nicméně i toto patří k přechodu, prostě víme, že musíme vydržet a dojít až do konce. Terén i celková trasa v závěrečné části se nám všem zdála opravdu náročná. Ubytováváme se na horské chatě a těšíme se na odpočinek a pozdní oběd. Děti se pak především těší na bazén.

Ubytovaní je velmi jednoduché. Na pokoji je umyvadlo, záchody a koupelna jsou pak společné na patře. Vše je čisté. Na jídlo jdeme na doporučení do přes ulici 3 0m vzdáleného hotelu Červenohorské sedlo, ve kterém se nachází i dětmi nejvíce očekávaná atrakce dne – bazén. Neseme si proto s sebou rovnou i plavky. Jídlo je výborné, obsluha sympatická, v restauraci jsme kolem 17.15 úplně sami. Objednáváme si kynuté borůvkové knedlíky a jsou opravdu famózní.

Po jídle se děti nemohou dočkat a spěcháme do vody. Kupujeme si vstup na hodinu, protože víme, že dnes stejně půjdeme všichni brzo spát. Bazén je spojený s malým wellness (2 masážní proudy) a jelikož je bazén mířen zejména pro plavce (naše děti nikde nedosáhnou na dno), tak po chvilce plavání se přesouváme na vyhřívaná sedátka. A tak to střídáme celou hodinu. Sympatické je, že u vstupu do šaten jsou k dispozici zdarma ručníky.

Den 4: Z Červenohorského sedla na Praděd

Cesta po červené vede lesem, děti mají plno energie a jsou včele. Stoupání je pozvolné, jde se nám dobře. Brzy se dostáváme k dřevěnému přístřešku, kde si vybalujeme malou svačinu. Rozcestník ukazuje 4,5km k turistické chatě Švýcárna, kde se chceme naobědvat.

Cesta je opravdu krásná. Jdeme stále lesem, a navíc jsme téměř samy. Přecházíme po malebných dřevěných lávkách, které vedou přes rašeliništní jezírka Slatě. Pozorujeme, jak se kolem honí vážky. To se líbí mé tříleté dceři, která doteď byla v nosítku a chce na zem. Jdeme v klidu a beze spěchu po dřevěném chodníčku a na jeho konci vybalujeme svačiny a kocháme se krajinou.

Před námi máme stoupání, u kterého víme, že se opravdu zapotíme. A taky že jo! Jde se nahoru po kamenech. Děti ačkoli remcají, že už tam chtějí být, skáčou po kamenech jak kamzíci. Po náročném stoupání vidíme před námi konečně Švýcárnu. Těšíme se na oběd a odpočinek na nejstarší horské chatě v Jeseníkách. Do cíle na Praděd nám odtud chybí ještě 3,5 km.

Podle většího počtu turistů jde poznat, že trasa ze Švýcárny na Praděd je hodně oblíbená. Jde se stále do kopce, poslední kilometr vede po vyasfaltované silnici přímo k hotelu. Jsme konečně v cíli. Ubytováváme se. Pokoje jsou útulné. Děti se těší na točenou zmrzlinu a stolní hry. Příští 2 noci spíme právě zde ve vysílači a moc se na to těšíme.

Den pět: Praděd

Ráno se probouzíme velmi brzy na východ slunce. Na Pradědu není venku skoro ani noha. A je to opravdu krásný zážitek. Jak později zjišťujeme, byla to jedna z mála chvíli, kdy jsme si Praděd mohli užít skoro sami.

Po východu slunce se vracíme zpět na pokoj a dospáváme. Snídaně se podává přesně od 8 hod a z vlastní zkušenosti víme, že se dveře neotevřou ani o minutu dříve. U snídaně zvažujme možnosti výletů, protože na Pradědu budeme na dvě noci. Nejmladší členka výpravy má jasno. Chce se jít podívat na kravičky, které se pasou asi 400 m od hotelu. Větší děti by se zase chtěly projet z Pradědu na Ovčárnu na koloběžce, které tady půjčují. Kolem 10 h je už všude plno. Doslova zástupy lidí proudí sem a tam. Obrovská asfaltka, která vede až na Praděd, kazí tu horskou pohodu, kterou jsme si představovali. Právě přijíždí výletní autobus s důchodci. Je tedy nejvyšší čas se někam přesunout.

Vyrážíme k chatě Barborka (3km), kde si dáváme langoše a limonádu. Menší skupinka se tam odpojuje a jde se podívat k vodopádům Bílé Opavy. My jdeme na chatu Ovčárna, která je od Barborky vzdálená asi kilometr. Tam bychom chtěli vyjít až na Petrovy kameny, odkud jak jsme slyšeli, je nádherný výhled na okolí. Děti si chtějí dát limonádu, a tak si sedáme na venkovním posezení u Ovčárny. Petrovy kameny máme na dohled. A Pohled je to opravdu krásný. Je něco kolem 11.30 h, je slunečno, na nebi ani mráčku. Domlouváme, že výstup na kameny uskutečníme, pokud se obloha trochu zatáhne. Jsme z předešlého dne unaveni a představa, že půjdeme teď minimálně hodinu po slunci do kopce nikoho neláká.

Ani po obědě to však nevypadá, že by se slunce schovalo za mraky, a tak rušíme plánovaný výstup k Petrovým kamenům. Hrajeme karty a užíváme si pohody u limonády. Vracíme se z Ovčárny po asfaltce zpět k hotelu (3,5 km). Odpoledne máme v plánu hrát víc her a vyjet se podívat na rozhlednu.

Po 2 nocích strávených na Pradědu jsme se shodli na tom, že příště bychom jako ubytovaní zvolili spíše některou z horských chat, které jsou v okolí. Hlavní důvod je ten, že zmiňovaná krásná horská atmosféra, kterou jsme zažili třeba na Šeráku, na Pradědu prostě chybí. Další z důvodů, o kterém jsme při plánovaní trasy v únoru věděli, ale nepřisel nám zas tak důležitý, je že z Pradědu nejde vyjít přímo na túru. Vždy je zapotřebí někam sejít (k chatě Barborce, Ovčárně nebo Švýcárně ..), odkud pak vedou trasy.

Den šest: přes Vodopády Bílé Opavy až do Karlovy Studánky

Dnes máme před sebou krásnou 9 km cestu převážně po modré, která vede kolem vodopádů Bílé Opavy až do malebné lázeňské obce Karlovy studánky. Hodně jsme o trase slyšeli a víme, že i když půjdeme stále z kopce dolů, výškový rozdíl je dnes kolem 700 m.

Vycházíme z Pradědu kolem 9.30 hod, děti se loučí s kravičkami. Za chvíli jsme u chaty Barborka (3 km), kde trasa odbočuje do lesa. Ze začátku nás čeká prudké klesáni a za chvíli jsme na lesní cestičce a jdeme po rovince. Hned nám je jasné, že trasa je hodně známá. Potkáváme hodně lidí, kteří ale trasu zdolávají v opačném směru a jejich počet roste čím víc se blížíme k vodopádům.

U ukazatele nad vodopády si dáváme malou pauzu a pokračujeme dále po žluté. Tady také začíná opravdové dobrodružství. Cesta vede po kamenech a skalách prudce dolů. Jdeme přes dřevěné lávky a schody (žebříky), které ne vždy jsou v dobrém stavu. Cesta je úzká a občas se nahromadí více lidí v obou směrech a čeká se. Jdeme pomalu a opatrně. Nevyplatí se tady nikam spěchat. C esta navzdory své obtížnosti je opravdu krásna, lemuje řeku a sem a tam vidíme další kaskády, vodopády nebo divoké peřeje. Navíc jsou zde podél trasy i naučné tabule, které popisují zdejší pozoruhodnosti. (Poznámka: Z Ovčárny se dá dojít do Karlovy Studánky i po asfaltové cestě (5,5km) nebo i dojet autobusem.)

Po 5 hodinách jsme v horských lázních Karlova Studánka. Míříme do hotelu Džbán, kde na nás čeká překvapení, o kterém jsme nevěděli. K hotelu patří i malé wellness s bazénem. Děti jsou nadšeny. Pokoje jsou prostorné, hezky zařízené. Na patře je i malý dětský koutek.

Jdeme se naobědvat do hotelové restaurace, poté si zaplavat a zadovádět do bazénu, kde jsme naprosto sami. Při odpolední procházce obcí objevujeme nádhernou kavárnu Skleník, kam stojí opravdu za to zajít si na výborné kafe nebo na moučník. Poté se procházíme a obdivujeme malebné roubené budovy, lázně, pavilony, které se v Karlově Studánce nachází. Stíháme si dát i točenou zmrzlinu a zajít na skvělé dětské hřiště, které je vzdálené od hotelu asi 50 m.

Den sedmý: návrat

Ráno po snídani, kde je nezvykle plno a podle oblečení a komentářů, se většina přítomných chystá na túru k vodopádům, jdeme ještě na malou procházku. Obchůdky zrovna otevírají, kupujeme lázeňské oplatky a děti i nějaký malý suvenýr. Z kavárny Skleník jsme tak nadšeni, že si tam chceme dát ještě před odjezdem kafe nebo limonádu.

Právě tam objevujeme náhodou leták na motýlí dům a zahradnictví v Rudné pod Pradědem. Máme proto fajn plán na dopoledne, protože je to naším směrem do Prahy a navíc jen 15min autem z Karlovy Studánky. Děti se těší na zpestření programu o exotické motýli. Loučíme se s ostatními a vyrážíme. Z Karlovy Studánky jsme nadšeni a už plánujeme se sem zase někdy vrátit.