Pro někoho míň znalého je Lago di Garda profláknutá dovolenková komerční lokalita, pro nás to však bylo neuvěřitelně přívětivé a klidné místo s nekonečnými možnostmi k výletování.

Pokoj v hotelu s výhledem na hrad i jezero

Bydleli jsme v hotelu Al Castello - na východní straně Lago di Garda ve městě Torri del Benaco. Označen je sice jen dvěma hvězdami, ale to jen ukazuje na nevypovídající schopnost hvězdičkového sortování. Ubytování tady bylo totiž dokonalé a dlouho jsem nezažila tak příjemné a ochotné majitele (resp. majitelky - sestry).

Hotel Al Castello stojí pár metrů od pláže s výhledem na hrad Scaliger ze 14. století. Parkování zdarma na dvorku. Bohatá bufetová snídaně a možnost obědů i večeří. Párkrát jsme si tady dali večeři a byla skvělá. Prostorné klimatizované pokoje s balkonem a mini posezením.

Hotel stojí přímo u hlavní silnice, nás to ale nijak nerušilo a spalo se nám dobře - já mám totiž ten "středomořský" šrumec vlastně ráda. V přízemí tohoto rodinného hotelu hned vedle recepce je samostatná místnost - dětská herna plná hraček. Tady jsme se několikrát denně zastavili a bylo to velice šikovné. Hotel má i menší zahrádku s venkovním posezením, kde se podávaly večeře.

Kouzelné Sirmione

Po snídani a hraní na zahradě jsme vyrazili na jih, na poloostrov Sirmione. Už po cestě nám bylo jasné, že je to výletní cíl většiny turistů, parkování jsme hledali děsně dlouho a nakonec stáli 2 km od historického centra. Sirmione je historické město, ve kterém den uteče ani nevíte jak. Na druhou stranu jsem ráda, že jsme se nerozhodli ubytovat tady, davy lidí by nám vadily. Do starého města vcházíte přes padací most, město tak bylo za zlých časů totálně chráněno před nepřáteli ze souše.

Procházíte přes rozsáhlou pevnost s opevněným přístavem obehnanou vodními příkopy, za pár minut už jste ve stínu středověkých úzkých uliček, kde si v klidu sníte mega zmrzlinu a pochutnáte na kapučínu. Na úplném konci poloostrova najdete ruiny nejvýznamější římské vily v severní Itálii - Grotte di Catullo. Tady taky 18 metrů pod povrchem pramení léčivý termální pramen Boiola, bývaly tady významné římské lázně. Možná i díky tomuto pramenu, který vyvěrá do jezera (a má 80°C), je voda o něco teplejší než jinde u Gardy, my jsme si tak užili skvělé koupací odpoledne.

Trajektem na neteplejší koupání

Druhý den jsme se rozhodli zajet na západní břeh jezera a využili jsme toho, že z Torri del Benaco odjíždí každou chvíli trajekt na druhou stranu - do města Toscolano Maderno. Přes skalnaté pobřeží jsme se vydali autem na sever, naším cílem bylo horské jezero Lago di Ledro. Jezero má obvod asi 10 km, jde obejít, je obklopené lesnatými kopci, patří k nejčistčím a nejteplejším v severní Itálii.

Pláže jsou tady celkem čtyři, všechny jsou naprosto dokonale upravené, travnaté, vybavené dětskými hřišti a sportovištěmi. Byli jsme nadšení na pláži u Molino a pokud ještě někdy pojedeme v létě na dovolenou do této oblasti, zvážíme i toto letovisko.

Dokonalé Lago di Tenno

Jeden z posledních výletů naší dovolené bylo horské jezero Lago di Tenno na sever od města Riva del Garda. Toto malé jezero (2,5 km2) patří k těm nejkrásnějším v Itálii, je opravdu průzračně čisté. Výhledy na jezero byly až kýčovité, tolik modři se jen tak nevidí. Jezero leží mezi lesnatými kopci a vysokými skálami, jde pohodlně obejít po kamenité stezce, pláže jsou víceméně po celém obvodu, uprostřed je malý ostrůvek.

U jezera najdete příjemnou restauraci. Voda byla trochu chladnější než v Lago di Garda. Výhodou je dostatek stínu, pokud chcete, najdete si místečko pod stromy, my máme plážový stan, proto jsme si vybrali ležení na travnaté rovinaté části. Přístup k vodě je kamenitý, nevýhodou byly poměrně ostré kamínky, ale dalo se to zvládnout i bez bot do vody. Voda u kraje se sice čeřila (dno je bahnité), jinak ale byla nádherně průzračná. Moc se nám tady líbilo, člověk si přišel jako v ráji, ale pro malé děti bych doporučila spíš výše zmíněné Lago di Ledro.

Hrad na skále Arco

Arco leží v severní části jezera. Je to město podle mého gusta: historické, plné kamenných domů, protkané úzkými uličkami, vonící poctivou domácí kuchyní, plné olivovníků, oleandrů a fíkovníků. I když neleží u moře ani u samotného jezera, dýchá z něj rozhodně středomořská atmosféra. Na každém kroku se můžete osvěžit u malého napajedla (často s pitnou vodou) a co chvíli na nás pokřikovala z okna nějaká stará žena v černém, že máme hezké děti a kudy k hradu. Itálie jako vyšitá.

K hradu Arco jsme se vydali pěšky z parkoviště, vybrali jsme si cestičku sjízdnou kočárkem. Část hradní cesty vedla městečkem, větší část olivovým hájem, což bylo příjemné. Klárku jsem zabavovala poznáváním nejrůznější vegetace a ani si nevšimla, že celou cestu vyšlápla vlastně sama. Hrad je impozantní hlavně polohou, stojí na skále přímo nad zeleným údolím a vidíte z něj severní cíp jezera. V podhradí jsme si udělali piknik, což ocenily děti.

Povinná zastávka ve Veroně

Ještě před odjezdem domů jsme se rozhodli zastavit na skok ve Veroně. Verona leží poměrně blízko jezera a byla by škoda tady nepřibrzdit. Verona je krásné, ale poměrně velké město, přeplněné turisty.

Ve Veroně je krom mnoha jiného monstrózní aréna - jedná se o třetí největší amfiteátr světa (až pro 30 tisíc lidí) a představení se zde hrají dodnes. Byla jsem okouknout i balkón Shakespearovy Julie - Casa di Giulietta, taková veronská "blbost", která láká miliony turistů. Celá stěna podchodu do dvorku, odkud se můžete na balkón podívat, je popsaná milostnými vzkazy. Ve městě je spousta památek a parků a určitě stojí za vidění. Zdrželi jsme se jen pár hodin, potom už jsme nabrali směr sever a frčeli domů. Naštěstí byl pohodový provoz, dali jsme dvě delší přestávky kvůli dětem a o půlnoci jsme byli doma, šťastní, že po dlouhé době spíme ve své posteli.