Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace na stránkách Google.

Dvoutýdenní putování po Francii a Andoře

Hodnoceno 7 / 2022

YogaMatka
YogaMatka


Popis celé parádní dvoutýdenní dovolené s dětmi.

Do France jsme s manželem vyráželi často v období před dětmi a od té doby ji milujeme, letos to konečně klaplo i s holkami (Nelča 12 let a Bára 6 let). Pobyli jsme na čtyřech místech, včetně Andorry.

Burgundsko

Cestu k moři jsme rozdělili a první zastávku na dvě noci jsme udělali v Burgundsku, na tomto místě. Z Klášterce nad Ohří (Ústecký kraj) jsme jeli 10 hodin i s přestávkami. Ubytování je hodně rodinné a pan majitel přátelský, k snídani nám nosil dobroty ze své ledničky. K dispozici byla vířivka, ale až pro děti od 10 let. Tuhle oblast jsme neznali a o to víc nás nadchla, vinice tu jsou i na kruhových objezdech. Přijeli jsme po poledni a vyrazili k jezeru Le Grand Lac (parkování za 5 Eur). Je to pískovna s krásně modrou vodou, která byla zčeřená, ale pro děti je jemný písek a pozvolný vstup do vody ideální. K dispozici je zázemí – toalety, restaurace, pěkné hřiště pro menší i větší děti a stoly a lavice na piknik. Také dost stromů, pod kterými se dá schovat ve stínu.

Další den jsme využili zamračeného dopoledne a vyjeli autem do vesničky Chateau Chalon, parkování na kraji vesnice je zadarmo a už z parkoviště je krásný výhled na okolní kopce s vinicemi. Ve vesničce je jeden vinný sklípek vedle druhého, víno jsme tu ale nakonec nekoupili, překvapila nás polední siesta (ano, dlouho už jsme ve Francii nebyli :-)). Vyšli jsme na vyhlídku a náhodou narazili na starou školu – muzeum o jedné místnosti, kam nás nalákalo vstupné 1 Euro na osobu a kde jsme pak strávili minimálně hodinu nadšeným zkoumáním veškerého vybavení. Muzeum bylo dokonalé tím, že se v něm mohlo všechno – psát perem s násadkou, které se namáčí do kalamáře, probírat se starými sešity, zkoušet učební pomůcky. Všechny nás to bavilo, přispěla k tomu i milá průvodkyně, která si s námi povídala, byli jsme tu většinu času sami.

Odpoledne jsme zajeli k jezeru Ain na pláž Plage de la Mercantine, která je písčitá, dost široká a navazuje na ni lesík, kde jsme uvázali hamaku, udělali si piknik a užili si koupání. Využili jsme i půjčovnu paddleboardů (22 Eur na 2 hodiny). Voda je průzračně modrá a výhled na okolní kopce nádherný. Kromě nás tam bylo pár lidí, což bylo dané hlavně tím, že Francouzům začínají prázdniny až druhý týden v červenci. Parkovat se dá zadarmo kousek od pláže.

Večer jsme si prošli vesničku Sant Germain les Arlay, ve které jsme bydleli. Je tu krásný kamenný kostel a dokonce michelinská restaurace, byla zrovna zavřená – bohužel pro naše chuťové pohárky, naštěstí pro naše peněženky.

Pont du Gard

Ráno jsme se cestou k moři stavili na mém oblíbeném Pont du Gard, nádherném římském aquaduktu kousek od Avignonu. Pobyli jsme tu asi tři hodiny, koupali se v řece a užívali si nádherný výhled na aquadukt a okolní přírodu. Je to turistická atrakce, takže lidí je tu víc, byl trochu problém najít místo ve stínu, ale nakonec se podařilo, pláže jsou oblázkové. Starší děti si tu užijí skákání do řeky ze skal. K dispozici je velké parkoviště za 5 Euro na den a je tu veškeré zázemí, včetně toalet, restaurace, obchodu se suvenýry. Možná je i prohlídka s průvodcem.

Okcitánie

K večeru jsme dorazili k moři do regionu Okcitánie kousek od španělských hranic. Bydleli jsme u městečka Argeles sur Mer v Residenci Antinea, která je propojená s kempem Del Mar Village - Jedná se o komplex apartámů s komornější atmosférou, udržovanou zahradou plnou palem, obchůdkem, u kterého dělají výbornou pizzu a restaurací (jídla kolem 12 Eur, koktejly 5 Eur) a hlavně s krásným bazénem (včetně brouzdaliště) a úžasnými tobogány. Využijí je odvážnější děti klidně už od čtyř let, naše holky se tam neskutečně vyřádily a my taky. Bazén je otevřený od 10 do 20 hodin a usměvaví plavčíci dost dbají na dodržování pravidel, do bazénu se nesmí v kraťasových plavkách. Ale že jsme jezdili na tobogánech ve všech možných i nemožných pozicích, neřešili. Apartmán byl malý a skromněji vybavený, v kuchyňce ale bylo vše potřebné. Klimatizace byla zadarmo, potěšil nás plynový gril, slunečník a sušák na prádlo na terase. Ručníky k dispozici nebyly a povlečení jen jednorázové papírové a v nedostatečném množství, takže jsme si vypomohli dekami a polštářky, které vozíme v autě. Jediný přístup do apartmánu byl přes terasové okno, takže jsme chvíli hledali vchod a když jsme na noc rozložili gauč na spaní, už jsme kolem neprošli. Tyhle drobnosti ale bohatě vyvážilo nádherné moře, takové je jenom ve Francii :-). Je asi 500 metrů od resortu, my bereme holkám na tyhle přesuny elektrickou koloběžku, už jsme ji mockrát ocenili. V resortu je i dětský nafukovací hrad, pinpongové stoly a hřiště na fotbal, ale na tyhle atrakce bylo na nás moc horko. Závěrečný úklid apartmánu není v ceně, lze připlatit za 80 Eur nebo ho zvládnout vlastními silami. Na začátku pobytu se platí kauce 600 Eur, ale stačilo poskytnout údaje z platební karty.

U moře jsme strávili nejvíc času - 5 nocí a skvěle jsme si to užili. Pláž je písčitá a měli jsme ji kromě víkendu skoro jen pro sebe. Plavčíči tu drží stráž celý den, na pláži je bar a půjčovna paddleboardů a šlapadel, u baru se dají pronajmout lehátka se slunečníkem za 20 Eur na den. Pláž a okolí má přírodní divoký charakter a k tomu výhled na Pyreneje, kousek dál u měst už to ale může být jiné. Kousek od resortu je luna park, ale nenavštívili jsme ho, recenze nebyly nijak skvělé a většinou jsme byli večer tak utahaní z moře a tobogánů, že jsme si raději užívali pohodu na terase.

Andorra

Další zastávkou na našem výletě byla Andorra. Už cesta sem byla tak pěkná, že jsem výjimečně neusnula a kochala se. Projížděli jsme starými vesničkami, kolem hradů a množství kempů. Vůbec jsme nevěděli, co od Andorry čekat a ona nám vyrazila dech... Strávili jsme tu dvě noci a zažili hodně, od divokých koní v horách, přes strmou lanovku, kde jsem se bála a holky se mi smály, až po shopping v hlavním městě. Tam jsme bydleli v luxusním hotelu se snídaní.

Bylo to naše nejprostornější a nejhezčí ubytování a strávili jsme v něm nejmíň času. Vždycky jsem se usmívala nad tím, že někdo hodnotí pohodlnost postele, ale tahle byla tak velká a tak pohodlná, že nemůžu jinak :-).  Snídaně formou švédských stolů byly dostatečně pestré a moc nám chutnaly. Připlatili jsme si za hotelové podzemní parkoviště 15 Eur za noc, byla to nutnost. Na ulici se parkovat nedalo a veřejné parkoviště bylo ještě dražší. Večer jsme vyrazili do města, obchody zavíraly už ve 20 hodin, takže nákupy jsme nestihli. Zato jsme nasáli příjemnou atmosféru města, je to tu nacpané obchody, rušné, ale zaroveň útulné, krásně vyzdobené a hlavně jsou tu zajímavá dětská hřiště. Odcházeli jsme, až když z nich holky odpadávaly únavou.

Druhý den jsme vyrazili do Pyrenejí na severu země, kam je to autem z hlavního města půl hodinky. Zaparkovali jsme na jednom ze dvou velkých neplacených parkovišť. Vyvezli jsme se kabinovou lanovkou Telecabina Tristaina a prošli se ke třem nádherným jezerům. Prostřední z nich Estany del Mig jsme obešli a potkali tam stádo divokých koní, což byl pro naší koňařku Nelču top zážitek. Koně jsou na lidí zvyklí, ale je třeba se mít na pozoru, byla u nich i hříbata a když jsme se přiblížili moc, dali nám najevo, kdo je tu doma. Od horní stanice Telecabina Tristaina vede ještě sedačková lanovka, vyvezli jsme se a vyšli ještě kousek na nádhernou kruhovou vyhlídku. S piknikem a cachtáním nohou v jezeře jsme v horách strávili asi 5 hodin, ale nešlo o žádný náročný výlet (když nepočítám protesty Barunky, že pěšky nikam nejde). Dala by se tu naplánovat spousta dalších treků, ale s dětmi a v horku to bylo tak akorát a navíc holky spěchaly na nákupy. Lanovky vyšly celkem asi na 16 Eur na osobu (lístek jsme koupili dole v pokladně na obě lanovky), děti o něco méně. Kdo trpí závratěmi, nebyl by z cesty sedačkou dolů asi úplně nadšený, byl to celkem adrenalin, ale pro naše holky ohromná zábava.

Večerní nákupy si nakonec užily nejen ony, ale i já s manželem. Nadchl nás obrovský výběr sportovního vybavení a pořídili jsme si nové trekové boty (mě ty moje dopoledne prozíravě opustily v andorských horách). Najíst se dá ve spoustě restaurací, které nabízejí večeři kolem 20 Eur, my ale využili Burger King v nákupním centru ani ne za polovinu a znovu zašli na hřiště.

Andorra je nádherná maličká země v Pyrenejích, leží v podstatě celá v horách a má hodně co nabídnout. Divím se, že jsme o ní doteď v podstatě nevěděli, příště se sem vydáme určitě na delší dobu.

Alpy

Ráno jsme vyrazili brzy po snídani, čekala nás dlouhá cesta napříč Francií až do Alp. Ještě jsme se naposledy vykoupali v moři v La Grande-Motte, kousek od Montpellier. Na pláži je tu jemný písek a hodně pozvolný vstup do moře, holky to nadchlo, nás moc ne. Je tu spousta hotelů a lidí, poblíž velký přístav, prostě turistické letovisko. Co jsme před dlouhou cestou autem ocenili, byly sprchy na pláži. Původně jsme měli v plánu zastávku u moře v Palavas les Flots, ale zklamala navigace. Za tímhle městečkem jsou totiž kilometry liduprázdných divokých pláží.

Do alpské vesničky Combloux jsme dorazili asi v devět večer. Cestou jsme potkali spoustu aut doprovázejících Tour de France, od realizačních týmů, přes reklamní vozy až po fanoušky. Když jsme od kluků ze sousedního apartmánu zjistili, že další den začíná etapa v olympijské vesnici Alberville vzdálené půl hodiny autem, nadšeně jsme změnili plány a vydali se fandit. Zpětně si říkám, že kdybychom stáli na trati někde v kopci, užili bychom si cyklisty líp. Ale atmosféra přímo na startu u olympijského stadionu s hořícím olympijským ohněm byla parádní. Cestou přes Alberville jsme si vychutnali doprovodný program, kolonu reklamních aut a vysoutěžili jsme si i několik dresů.

Bydleli jsme tři noci v útulném challetu Le Floralp, odkud je vidět na Mont Blanc. Apartmán byl malý, ale pěkný. Jen kuchyňka opravdu miniaturní, na týden lyžování v zimě si to neumím moc představit, ale na pár dnů v létě stačila. Užili jsme si tu pravou alpskou atmosféru, každé ráno hnal soused se psem krávy na pastvu pod našimi okny. Kdybychom si chtěli pospat, asi by nám jejich zvonce překazily plány, ale my se chystali včas vyjet k Mont Blancu, takže to byl příjemný budíček.

Do Chamonix jsme dojeli kolem desáté hodiny dopoledne, zaparkovali jsme přímo u lanovky na Aiguille du Midi (za šest hodin jsme zaplatili parkovné kolem 7 Eur) a šli si koupit lístek na lanovku na Aiguille du Midi, což je vrchol přímo v masivu Mont Blanc, kam tady chtějí vyjet všichni. Dostali jsme lístek na čas 11:50 (ale skoro nikdo tu nebyl, když je nával, může být čekání o dost delší). Vyplatí se koupit rodinnou jízdenku za 231 Eur na všechny lanovky v Chamonix. Pokud si koupíte jízdenku jen na tuhle jednu lanovku, vyjde to na 210 Eur. Cena není nízká, ale ten zážitek za to stojí, přeci jen kousek od Mont Blancu člověk není každý den. Využili jsme skoro dvou hodin času, prošli jsme přes Chamonix a vyjeli dvěma kabinkami na vrchol Le Brevent. Tady nebyly žádné fronty, takže jsme to stihli v pohodě, kdybychom měli čekat, asi bychom neriskovali, že se na lanovku k Mont Blancu nevrátíme včas.

Na samotné Aiguille du Midi nás dovezli dvě velké kabinky (asi pro 80 lidí), které na sebe navazují. Z mezistanice vede spousta turistických tras a v zimě tu bývá vybudovaná ledová jeskyně. Těšila jsem se na ní a až na místě jsem zjistila, že v červenci tady sníh není, takže je to sezónní záležitost. Ledovec začíná až o kousek výš. Z vrchní stanice lanovky se dá přestoupit ještě do výtahu, který vede vnitřkem skály přímo na vrcholek. Výhledy jsou tu neskutečné, Mont Blanc na dosah, rozhodně to stojí za to. Počkali jsme si i na vyhlídku s prosklenou podlahou a stěnami, kde obsluha ochotně fotí všechny návštěvníky. Počasí vyšlo skvěle, takže jsme pozorovali horolezce, kteří zdolávali Mont Blanc i ty, kteří se s mačkami a cepíny vydali na okolní ledovce. Už i samotní horolezci se vším tím vybavením, kteří jeli s námi v lanovce, byli pro děti atrakcí. Nahoře je několik vyhlídek, uvnitř skály i obchod se suvenýry a místnost s projekcí horolezeckých výprav. Převýšení je oproti Chamonix skoro 3000 metrů, z 1000 m.n.m. jsme vyjeli do 3842 m.n.m. Báře bylo lehce špatně od žaludku, takže jsme se nahoře nechtěli zdržet moc dlouho, ale než jsme všechno prozkoumali, tak jsme tam stejně strávili přidělené dvě hodinky. Při výstupu v horní stanici jsme dostali lísteček s časem, kdy máme sjet do mezistanice. Ocenili jsme, jak tu mají všechno perfektně zorganizované a zajištěné a k tomu jsou milí, nepřišlo nám to nijak hektické, přitom všechno perfektně fungovalo. Viděli jsme tu i rodinu se dvěma dětmi na vozíku a děti v kočárku, nic nebyl problém. Ani když se na prosklené plošině Nelča rozhodla fotit nejen s námi, ale i sama. Pán, který to tam měl na povel, ji fotil z různých úhlů, aby byl výsledek dokonalý. V Chamonix jsme si dali pizzu v jedné z mnoha restaurací, ceny jsou tu stejné jako jinde (pizza kolem 15 Eur, limča 3 Eura).

Večer jsme se chtěli vykoupat v nádherném nově vybudovaném biotopu v Combloux, ale byl kvůli technických problémům zavřený. V lesíku nad ním jsme aspoň využili menší dřevěné hřiště a dostali  tip na koupání v jezeře kousek odtud. Tam jsme se vydali druhý den před odjezdem do Čech.

Jezero Lac de Passy je překvapivě teplé, průzračné se spoustou atrakcí pro děti – nafukovací hrad na vodě i na pláži, paddleboardy, hřiště s důmyslnými prvky. I odsud je úžasný výhled na Mont Blanc a i tady si slibujeme, že příště přijedeme na delší čas. Domů jsme vyrazili v poledne a s nákupem francouzských dobrot a zastávkou na večeři jsme 1100 km zdolali v půl třetí ráno.

Francie má úžasnou atmosféru a platí to i pro Andorru, nejradši bychom tu strávili celé léto. Barborka ale už byla ke konci dovči celkem utahaná a těšila se, že si doma jen tak pohraje a nebude muset na žádný výlet. Dva týdny pro ni byly akorát.

Ubytování nás vyšlo celkem na 32 000 korun, cesta autem včetně dálničních poplatků ve Francii kolem 20 000 korun. Jídlo jsme kupovali většinou v Lidlu, kde jsou ceny příznivější než v jiných marketech, ale mnohem kvalitnější než v Čechách. Užívali jsme si krevety, mušle a samozřejmě vynikající vína a sýry. Skoro žádné jídlo jsme s sebou z domova nevezli a nakupovali na místě. Ještě že manžel rád vaří. Jen pozor na neděli, v menších městech bývají obchody zavřené a restaurace otvírají až navečer. Siesta nade vše :-)  Do všech ubytování ve Francii jsme dorazili mimo hodiny určené pro check-in a nikde to nebyl problém, jen bylo třeba předem zavolat a domluvit se. Ačkoli s angličtinou to byl trochu oříšek.  Ne, že by Francouzi nechtěli mluvit anglicky, ale většinou moc neumí. Ubytování jsme rezervovali přes booking asi dva měsíce předem.


Ověřeno rodiči © 2022