Lysá hora s dětmi - Beskydy

Na Královnu Beskyd vede mnoho tras, některé zvládnete i s kočárkem.

Toto je článek zejména pro přespolní, neboť vysvětlovat místňákům, kudy na Lysou, to je jak učit orla létat a člověk si koleduje leda tak o přednášku, když ne o průser. Každý má nějakou svoji oblíbenou trasu – jedna je dobrá na rychlé zničení, druhá skýtá senzační výhledy, třetí vede kolem oblíbené hospůdky, čtvrtá se dá spojit s vlakovýletem a na páté není tolik lidí. A pak je asi dalších pět až třicet možností, jak nahoru. Jednu trasu volíš na běžkách, jinou na kole.

A věřte nebo ne, všecky jsou krásné. Protože všecky vedou na naši Královnu Beskyd. Na Lysénku. Na vrchol milovaný, a proto někým i nenáviděný (protože je o hezkých víkendech dost přelidněný).

Můj muž, kovaný Brňák, než se k nám do Beskyd přistěhoval, se mě dlouho ptával, co na té Lysé proboha máme? Proč jako nechodíme radši na Travný nebo na Smrk. Vždyť kopců je tu v Beskydech jak hub po dešti. No, co Ti na to mám říct. Snad jen to, že už na tu Lysou chodí taky. Ráno si vstane v pět, aby před prací stihl východ slunce. Na každém beskydském kopci je nádherně a jasně, že to střídáme, ale Lysá je prostě Lysá. Té propadneš a pořád se vracíš. I s dětmi…

1. Varianta: Kočárek

Lysá hora je výjimečná i v tom, že až nahoru vede asfaltka. Čili stylem start-cíl se dá pohodlně dojet klidně i městským kočárkem na vrchol. Nejznámější, nejpohodlnější a nejrychlejší kočárková trasa vede z Papežova. Jeden směr měří 8,5 km (čili při plánování kojících pauz nezapomeň to samé přičíst ještě dolů), mapa zde.

Lehká obměna, ovšem už pro sportovní kočárek, je trasa začínající na Zlatníku u Fely. Je sice o fous kratší, ale zase to není tak pohodlný asfalt. V první půlce tady místy vede kamenitá, šotolinová cesta, což dá v kombinaci se sklonem zabrat. Ale dá se. Zhruba po jedné třetině se napojuje na asfaltku z Papežova a na mýtinkách v první třetině cesty jsou hotové borůvkové plantáže. Jeden směr měří něco přes 7 km, mapa hír.

Z doslechu vím, že by to s kočárkem ještě mělo jít od Šancí přes Kobylanku, ale přímou zkušenost nemám, už mě odrazuje vzdálenost (jeden směr 11,5 km), tak dlouho mi žádné dítě v kočáře nevydrželo. Ale mapku přikládám zde, třeba máš větší spáče.

No, a pokud tady jsou nějací kočárkoví ultras, tak tato nádherná trasa vede od přehrady Šance Masarykovým údolím, jezdíme tudy z Lysé na kole. Jde o trasu prudce kochací a asfaltovou, leč na otočku s miminem už fakt docela dlouhou (14 km jeden směr).

2. Varianta: „První výšlap po svých“ aneb už to dítě neunesu

Z Malenovic, od hotelu Petr Bezruč – nejkratší, ale možná nejprudší cesta, kterou na vrchol chodíváme. Výšlap je ze startu fakt výživný, jde se různými zkratkami tzv. „hore kopcom“. Ale aspoň cesta rychle uteče. Tuhle trasu jsem zvolila pro první samostatný výplaz naší Jedničky (v době své lysohorské premiéry měla čtyři roky a devět měsíců) a zvládla ho úplně v pohodě. Ještě mi nahoře při pohledu na skautíka s plnou polní trochu vyčítavě řekla, že jsem taky mohla vzít károšky a spacáky, abychom tam mohly přespat… Nahoru to po kamenech utíká, takže si ani nestěžovala na bolavé nožičky a prostě šlapala. Cestou je studánka, v závěrečném stoupání od Malchoru je pak motivačně vidět vysílač na vrcholu. Dolů jsme si zpívaly a hrály různé pochodové hry od Cukr káva limonáda, přes Klobouk a hůl a chleba a sůl, až po vymýšlení pohádek o lesních zvířátkách. Byla to bezvadná dámská jízda a mít s sebou nějakou Táminu kamarádku nebo psa, tak o ní ani nevím. Ušla to za 2:10 nahoru a za 1:30 dolů (zpátky jsme trasu v závěru trošku změnily, protože jsem netrefila správnou zkratku, ale pod Hradovou už se mi zacházet nechtělo). Dalo by se samosebou jít i po modré kolem skautského pomníku na Ivančeně. CELÝ výlet má jen 7,7 km, trasa je vyklikaná tady.

Ze Zlatníku od Fely, přes Zimný – přiznávám, že toto je moje nejoblíbenější trasa. Miluju výhledy na Travný, údolí Krásné je tak nějak… krásné. Na svazích v létě záplavy borůvek a v zimě závěje sněhu. Ze startu nad sjezdovkou se tu pasou ovce a přijde mi to tady nějak echt beskydské, echt naše. Ale tisíc lidí, tisíc názorů. Stoupání je taky místy prudké (holt pořád jdeš na nejvyšší horu Beskyd), většinou po kamenitých cestách, v závěru po sjezdovce pod vysílačem. Jeden směr měří celkem 5 km, a když už je odzkoušeno, že Táma zvládne výstup od Bezruče, určitě zkusíme příště výlet odsud. Trasa zde.

Ze Sepetné (potažmo Ostravice) přes Zbuja – tohle popravdě moc nechodím, ale uvádím proto, že hotel Sepetná je dost baby friendly (bazén, tobogán, hřiště) a rodiny s dětmi sem hodně jezdí na dovolené, tak třeba se najde nějaká akční rodina, která vyrazí až na Lysou. Ke Zbujovi je to celkem pohodička, z velké části asfaltka. Pak už je to pohodička menší, ale žádné Himaláje. Jedním směrem cca 6 km, trasa tady. Kdo by šel přímo z Ostravice, protáhne se mu výplaz o lehce zdlouhavou asfaltku anebo může využít kyvadlové dopravy, tzv. TUBusu, který ho k Sepetné zaveze. Dříve se k Transformátoru mohlo autem, to už teď možné není. Více o TUBusech tady.

Ze Sepetné (potažmo Ostravice) přes Butořanku – snad první trasa, kterou jsem na Lysou chodívala, než jsem zjistila, že to jde i jinudy. Ráda tudy chodím v zimě, ve sněhu bývají vyšlapané různé zkratky, takže si člověk pár zatáček ušetří. Kolem Butořanky je krásná louka s výhledem na vrchol, který se odtud ale zdá (aspoň mně) zbytečně daleko. Ve vrcholové pasáži člověk pochopí, proč se Lysá hora jmenuje tak, jak se jmenuje. Cesta nahoru měří 6 km, vede po červené turistické značce a doplňují ji tabule NS Lysohorský bestiář, mapa tady. S dětmi je určitě dobré zkrátit si výšlap tím, že se nevyrazí přímo z centra Ostravice, ale až od Sepetné. Využít lze buď shuttle busu z Ostravice nebo se tu rovnou ubytovat.

3. Varianta: Nosítko/šátek/krosna

Nosící období je věk výletům nakloněný, obzvlášť je-li dítě ještě malé a kojené. Nepronese se tolik ani dítko ani svačiny pro něj. Člověk je víceméně sám sobě pánem, a pokud jsou nahoře otevřené chaty, je i kde se ohřát a přebalit. Volba trasy tedy záleží čistě na vlastní kondici a preferencích. Naši mrňousi byli na Lysé všichni před prvními narozeninami. Nejmladší Lysohor v rodině je Trojka, tomu bylo 12 týdnů. Jedničku jsem vynesla poprvé ve 4 měsících a Dvojku až v 8 měsících, je prosincový a přes zimu se mi nějak nechtělo.

V zimě a na jaře na Lysou rozhodně doporučuju nesmeky, ledových ploten nebývá zrovna málo. Jednou jsem šla těhotná bez nich a před potupným návratem z bezpečnostních důvodů mě zachránil cizí pán, který se nemohl dívat, jak s osmiměsíčním pupkem lezu po čtyřech a půjčil mi svoje nesmeky na cestu nahoru i dolů. Trasu pro výstup si můžeš samozřejmě vybrat i ze všech výše uvedených i neuvedených možností, tohle doplňuji jen pro pořádek, aby i tyto (námi oblíbené) trasy v textu zazněly a třeba někoho přespolního inspirovaly.

Z Malenovic, od Rajské Boudy kolem Satinských vodopádů – 6,2 km jeden směr, mapa zde. Tohle je delší, ale zase jsou cestou vyhlášené beskydské vodopády, hospoda U Veličků nebo pseudokrasové jeskyně Ondrášovy díry.

Z Krásné po žluté kolem Malchoru – 5,3 km stoupání a trasa, podobně jako ze Zlatníku, s výhledy na Travný, mrkni na mapu. Možná je to subjektivní dojem, ale přijde mi, že se tady člověk víc nadře, než když jde ze Zlatníku, nějak míň mi to tu ubíhá. Ale každý ať si raději srovná sám… Úžasná trasa vede z Krásné kolem chalupy jednoho našeho kamaráda, přes traverz s divokou ovcí a vyloupne se u Ivančeny, ale tu si, s dovolením, nechám pro sebe.

Z Visalají – klasika po červené turistické značce, výhoda je pozvolný začátek, na druhou stranu je to výlet spíš delší. Na vrchol je to přes 8 km, mapka zde. Ráda ji kombinuju s jinou trasou ústící v údolí mezi Lysou a Travným. Dá se tu sem tam chytit nějaký stop, kterým se člověk posune k autu, aby nemusel šlapat po silnici.

Tak. A teď mě kamenujte, pokud jsem zapomněla na něco důležitého, stěžejního, vyhlášeného anebo naopak zveřejnila něco, co mělo zůstat jen mezi beskydskými kopci. V poslední době, zejména o hezkých víkendech v době prázdnin, bývá s počtem turistů mířících na Lysou trochu problém. Přecpaná parkoviště i příjezdové cesty, parkování na zakázaných místech, davy lidí… Ono je to těžké. Naprosto chápu každého, kdo chce strávit pěkný den na horách a přijde mi to lepší, než když se vydá do obchoďáku. A taky chápu rozčarované místní, když jim nějaký jeliman zaparkuje před garáží. Tak se, prosím, zkusme chovat tak, aby se nám (nejen) v těch horách spolu dobře žilo, bylo, fungovalo.

Originál visí zde.

Za recenzi děkujeme Máje z webu jaktajedle.cz.