Při poskytování služeb na těchto stránkách nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s používáním souborů cookie na těchto stránkách. Další informace na stránkách Google.

Vlakem z Brna do Tišnova na rozhlednu Klucanina – okres Brno-venkov

Hodnoceno 1 / 2021

Zrzka
Zrzka
Blogzrzky.cz


Nenáročný výšlap na rozhlednu Klucanina, která leží na stejnojmenném kopci za Tišnovem. Na výlet můžete vláčkem, Tišnov leží na trase z nádraží Brno-Řečkovice.

Co budeme dnes dělat? Venku bahno, pět nad nulou, sněhový poprašek se rychle mění v hnědou břečku. V "našem" lese za barákem bychom se jistojistě topili v blátě. Zase. A mně se dnes prát nechce. Vyjedeme výš. Ráno si na děti chystáme překvápko. Pojedeme vlakem. Mají velkou radost a dychtivě si balí batůžky. Tak rychle jim vypravování dlouho nešlo. Už dlouho jedeme náš osvědčený model - vydatná snídaně, pestrá svačinka s sebou, čaj do termosek a pozdní oběd, až se vrátíme z výletu. Odpoledne pak bývají unavená, ale většinou moc příjemná. Na nedělní den jsme vybrali nenáročný výšlap na rozhlednu Klucanina, která leží na stejnojmenném kopci za Tišnovem. Tišnov máme navíc na trase z nádraží Brno-Řečkovice (před budovou pohodlně zaparkujete), osobák tam jede každou hodinu.

Z nádraží po žluté

Tišnovská železniční stanice je malá a hned před ní se orientujeme podle mapy a turistických značek. Abychom se dostali z nádraží k rozhledně, musíme projít město. Městem se jde asi 1,3 kilometru (po žluté, která se brzy mění na modrou, po které dojdeme až k rozhledně). Procházíme náměstí, zastavujeme se u krásné sochy starého anděla (autorem je Martin Skalický) s velmi aktuálním názvem "Nedělám si strachy", míjíme školy, procházíme moc hezkou vilovou ulicí Riegrova až úplně na její konec (na této ulici je i malé dětské hřiště). Na úplném konci Riegrovy stojí nemocnice. Teď už se půjde jen v terénu a zbývá další 1,3 km. Ještě před areálem nemocnice se dáváme vlevo, jdeme podél plotu. Tam, kde končí nemocniční zahrada začíná lesní cik-cak pěšinka směrem ostře nahoru. Děti tato trasa baví, běhají, přemýšlím, jestli uklouznou na mokrém listí, bahýnku, které nesměle vykukuje, nebo na čerstvém sněhovém poprašku. Kubík nezklame, válí se jak o život. Někdy žasnu, jak jsme s ním mohli prolézt tolik hor.

Naučná stezka

Serpentýny končí, sněhu přibývá, lesní cesta se sympaticky rozšiřuje. První část lesem se jde téměř po vrstevnici, takže úplná pohodička. Zastavujeme se na rozcestí Pod Klucaninou (358 m n.m.), kde je ideální místo pro větší odpočinek a svačinu (je tady i altánek). V tomto místě se taky napojujeme na tišnovskou naučnou stezku pro nejmenší děti. Má celkem 8 zastavení, kdy na dřevěných tabulích s interaktivními prvky děti prozkoumají život v lese. Stezka je krásně zpracovaná, jednoduchá i pro menší děti předškolního věku, nádherně ilustrovaná, jen už lety trošku opotřebovaná. Tato stezka začíná na rozcestí a končí až u rozhledny, takže děti stoprocentně zabaví na posledním půl kilometru vzhůru.

Rozhledna

Rozhledna Klucanina je impozantní a jedna z mála, kterou jsem zdolala bez mdlob :) Můj strach z výšek a láska k horám je k smíchu pro mnoho mých blízkých, ehm. Rozhledna v Tišnově je opravdu bytelná, skoro uzavřená, ocelová konstrukce se nehne ani ve větru. 145 schodů, 3 vyhlídkové plošiny - nejvyšší ve výšce 24,6 m. I nejvyšší plošina mi přišla bezpečná pro malé děti. Rozhledna je přístupná celoročně, vstup zdarma. Dá se sem vyjet na horském kole, během letních měsíců si dovedu představit i příjezd s terénním kočárkem po některé z cest.

Pod rozhlednou je dostatek lavic a stolů, kde jsme dali svačinku číslo dva. Jsou tady další dětské interaktivní prvky, takže budete mít i chvilku klidu pro sebe.

Zpátky jsme šli úplně stejnou cestou, protože jsme spěchali na vlak, nicméně příště bych se dolů do města vydala na rozcestí Pod Klucaninou směrem k "novému" hřbitovu. Tudy totiž pokračuje Rodinná naučná stezka. Od hřbitova se zase jednoduše napojit na ulici Riegrovu.

Celkově hodnotím výlet jako velmi vydařený. Samotná rozhledna i cesta k ní děti bavila, velkým plusem byla naučná lesní stezka i sněhová pokrývka. Dva starší zvládli bez známek mrčení, Matěj si zamrčel, ale většinu času strávil na mých zádech. Se vším všudy, mám tím na mysli dětským tempem, studováním naučných tabulí, přestávkami na svačiny i čůrání, je to výlet na nějaké čtyři hodinky. Pokud můžete, spojte výlet sem s jízdou vlakem, celkový dojem je pak nesrovnatelný.

Za článek moc děkujeme Janě z blogu blogzrzky.cz.


Ověřeno rodiči ©2021