Jižní Toskánsko s dětmi - dovolená autem do Itálie oblast Maremma

Po dvou letech jsme se vrátili na dovolenou do Toskánska s dětmi a opět jsme byli všichni nadšení. Tentokrát vedla naše cesta až na úplný jih, 1200 kilometrů z Prahy, na krásný toskánský venkov. Překvapila nás divoká příroda, úžasné pláže a historická městečka naprosto bez turistů.

Před dvěma lety jsme byli v Toskánsku spíše na severu nedaleko Sieny, všechny tipy z okolí najdete tady. Letos jsme mířili ještě o 2 hodiny jižněji. Poučeni z minula jsme si dovolenou udělali o trochu delší, místo týdne jsme byli v cíli 9 nocí, plus další dvě noci cestou. Když bych to měla srovnat, obě části Toskánska měly úžasnou atmosféru. Sever je bohatší, jsou v něm velkolepější historická města (Siena, Florencie, Pisa…). Jih je venkov, větší divočina a zároveň je tu ještě méně turistů.

Cesta a tipy na super ubytování na přespání

Na dovolenou jsme jeli auty po vlastní ose. Byli jsme parta čtyř rodin s celkem osmi dětmi ve věku 4 měsíce až 7 let. Cílem nám bylo ubytování v soukromí vlastní vily vzdálené čistého času 12 hodin jízdy od Prahy. Cesta do Toskánska je hladká, samé dálnice, až poslední hodinu jízdy jsme jeli serpentinami. Všichni děti i dospělí zvládli cestu v pohodě.

Každopádně jsme nejeli na jeden zátah, ale s přespáním. Cestou tam měla naše rodina zastávku rovnou na několik nocí u jezera Lago di Como. Ostatní kamarádi nocovali u Lago di Garda a moc doporučovali Hotel Rudy, který má bazén a úžasné snídaně. Cestou zpátky jsme nocovali v Rakousku v Tyrolsku v apartmánech Angerer Familienappartements Tirol, což se taky ukázalo jako skvělá volba! Moc milá majitelka, pěkné apartmány přímo vedle supermarketu s bistrem, kde jsme si dali ráno snídani, restaurace na večeři byly vzdálené 5 minut chůze. V domě byla navíc pro děti skvělá herna, a kdybychom tady měli víc času, přímo z vesničky jezdila lanovka do hor, což by bylo skvělé na výlety.

Ubytování v Toskánsku v rozkvetlé zahradě

Ubytovaní jsme byli ve vile Agroturismo i Lapi se sedmi ložnicemi uprostřed téměř ničeho:-). 

Byla to pravá toskánská idyla. V sousedství bylo jen hospodářství rodiny majitelky domu. Do nejbližšího většího městečka se supermarketem to bylo půl hodiny jízdy, k moři hodina a kousek. Vilu jsme měli přes Airbnb pronajatou celou pro sebe, ale jindy funguje i jako penzion. Pokoje byly jednoduché a dostatečné, kuchyň trochu malá, ale žádný problém. Místo obýváku byla dlouhá jídelna.

O interiér ale ani tolik nešlo, úžasný byl ten exteriér! Dům stál v rozkvetlé zahradě, která se každou noc zavlažovala, takže na rozdíl od okolních vyprahlých kopečků byla plná barev. Kolem domu bylo hned několik míst, kde relaxovat, posedět u stolků nebo kde rozložit deku pro miminko. Třeba v příjemném stínu pod obrovským dubem. Nebo u stolu dostatečně velkého pro celou naši skupinu mezi fíkovníky. A nebo pod pergolou s grilem... K domu patřil i báječný bazén (hluboký tak, že sedmileté děti v něm těsně stačily, menší ne) s lehátky, slunečníky a výhledem do dálky na toskánskou krajinu a pasoucí se ovce. Celý pozemek byl oplocený a k bazénu vedla ještě zavírací branka, takže o děti jsme nemuseli mít žádný strach. Brzy si celý prostor ovládly a pohybovaly se po něm naprosto bezpečně a šťastně.

Ubytování mělo dvě malé mouchy. První moucha byla hmyz. Příroda tady v jižním Toskánsku byla opravdu divoká: u cesty jsme zahládli dikobraza, večer se po zahradě promenovala ropucha o velikosti želvy! A hmyz tu byl taky. Naštěstí ne uvnitř, protože v oknech byly všude sítě, ale venku ano, a to včetně sršní a velikých roháčů. Naštěstí sršně za celou dobu nikoho nepíchly.

Druhým sporným momentem místa byla paní majitelka. Každý den přicházela čistit bazén a trávila čas ve svém bytečku pod domem, navečer zase odjížděla. Byla velmi nápomocná, když jsme o něco požádali, zařídila nám například automechanika na opravu klimatizace v autě. Ale byla taky dost úzkostlivá, pokud šlo o vybavení domu. Možná paní působila hodně striktně i kvůli jazykové bariéře, těžko říct.

Přes zmíněné výhrady můžu ubytování určitě rodinám s dětmi doporučit, hlavně pro tu báječnou zahradu s bazénem a výhledem. Podobných vil je ale v Toskánsku spousta, když budete hledat s předstihem.

Pláže a výlety, které bavili nás i děti

Na dovolené jsme strávili 9 dní a většinou jsme byli dopoledne kolem vily a odpoledne jsme vyráželi na výlety nebo na pláž:

Divoká pláž v Marina di Alberese

Tohle byla naprostá nádhera! Nikdy bych v Itálii nečekala takovou divokou pláž. Leží v přírodní rezervaci a jde o kilometry čistého písku a báječných vln. Žádné město v dohledu, žádné občerstvení, dokonce ani sprchy. Jen jedno parkoviště, na které se vejde omezený počet aut, takže když je plno, musíte chvilku počkat, než někdo odjede. Pak vás čeká úžasné moře na čisté pláži. Návštěvu moc doporučuju. V přírodní rezervaci se také pořádají různé vycházky s průvodci.

Klidná a vybavená pláž pro batolátka

Zatímco výše zmíněná pláž nadchla hlavně naše děti zhruba od čtyř let, které na ní divočily ve vlnách, těm menším bylo asi líp na pláži Feniglia. Jde taky o pozvolnou písečnou pláž, ale v zákoutí mezi pevninou a poloostrůvkem, takže vlny tady jsou jen malinké. Voda je úžasně čistá a modrá, což ji odlišuje od spíš hnědého zabarvení v severní Itálii. Tady už najdete i vybavení jako restauraci, vodní sporty a můžete si vybrat, jestli půjdete na část s lehátky a slunečníky nebo kousek dál na písek na vlastní deku.

Po koupání jsme popojeli kousíček do přístavního městečka Porto Ercole na zmrzlinu a malou procházku. Přístav hezký, ale bylo to další místo, které nás utvrzovalo v tom, že v Toskánsku je mnohem krásnější vnitrozemí s jeho historickými vesničkami.

Historická městečka na skále

Kousek od našeho domu byla trojice nádherných historických městeček: Pitigliano, Sorana a Sovano. Všechna tři stojí za návštěvu. Pitigliano je nejkrásnější hlavně na pohled z dálky, jde opravdu o ikonické město na skále. V noci je osvětlené, nádhera. Sorano se mi na procházku líbilo ještě víc. Křivolaké uličky vedou ke starému hradu a z okrajů městečka jsou výhledy do rokle a na skály a lesy okolo. Turisti žádní.

Další malinké pitoreskní město bylo Montemerano. To v průvodcích nenajdete, ale atmosféru mělo taky dokonalou. Ve vedlejším Mancianu jsme objevili nejlepší zmrzlinárnu. Turisti žádní ani tady.

Etruské vykopávky a skalní prolézačky

Okolí, kde jsme bydleli, je také nalezištěm vykopávek Etrusků. Všude jsou šipky na arecheologická naleziště a my jsme si původně mysleli, že to naše děti nebude bavit. Nakonec jsme vyrazili na zhruba dvoukilometrový okruh nekropolí u městečka Sovana a děti byly naprosto nadšené! Šlo se zábavnou cestou mezi skalami a původní hrobky vytesané ve skalách byly přístupné (samozřejmě byly už prázdné), takže děti bavilo je prolézat a s baterkami zkoumat. K tomu jsme jim googlovali informace o tom, jak etruskové žili.

Zahrada inspirovaná Gaudím

Tarotová zahrada plná barevných soch a ornamentů je hodně působivé místo na procházku. Zdála se nám podobná Gaudího parku Guel v Barceloně a nebyla to náhoda. Park plný skulptur navrhla umělkyně Niki de Saint Phalle, která se právě v Barceloně inspirovala. Jedna z neuvěřitelných soch je zároveň prolézačkou pro děti, ostatní jsou „na koukání“. Za výlet tohle místo rozhodně stojí.

Přírodní lázně s vodopády a lagunami

Lázně Saturnia jsou přírodní úkaz, který patří k naprosto ikonickým místům oblasti. Fotku najdete na každém druhém pohledu. Jde o vodopád s teplou minerální vodou a pod ním kaskádovitou sestavu lagun, ve které se můžete vykoupat. Vstup je zdarma a otvírací doba není omezená. Tušili jsme, že tady budou davy, ale vidět jsme to chtěli. Vyrazili jsme navečer a byly davy:-). Místo bylo úžasné na pohled, voda neskutečně modrobílá, ale vlastně ten pohled byl pro nás příjemnější, než koupání. Voda silně čpěla, některé děti do ní proto ani nechtěly. Strávili jsme tady asi hodinku a jeli jsme radši někam do většího klidu.

Ochutnávka vín na vinici

Vinice k Toskánsku patří a byť jsme si dopřávali lokální víno v obchodech i restauracích, chtěli jsme si zajet i na ochutnávku přímo na vinici. Domluvili jsme si předem ochutnávku ve vinařském resortu Villa Acquaviva Winery. Předem jsme se ale správně nepochopili, takže místo na ochutnávku na vinici s námi počítali na veřeři s vínem v restauraci, která byla dražší, než jsme čekali. Ale nakonec jsme se nějak domluvili a ochutnávka proběhla.

Každopádně tenhle resort můžeme doporučit, kdybyste měli chuť strávit přímo na vinici dovolenou, byť by to bylo dražší než varianta soukromé vily. Prostředí i jídlo tady byly dokonalé. Kolem prosklené restaurace je velikánská zahrada, kde si děti spokojeně hrály. Pro ubytované je tu i bazén, od kterého je výhled přes vinice na městečko na kopci Montemerano. Naprostá idyla. Vinařství je ale v okolí víc a některá budou určitě cenově přívětivější.

Na kolik celá cesta vyšla?

Vila stála na 9 nocí 80 000 Kč, takže 20 na čtyřčlennou rodinu (dají se sehnat i levnější, ale my vybírali tři týdny předem, takže už velký výběr nebyl). Cesta vyšla s benzínem a dálničními známkami na 9000 Kč a ubytování cestou tam i zpět na přespání celkem na 6000 Kč. Vstupy jsme nikde žádné neplatili, takže zbývají už jen náklady na jídlo. Střídavě jsme si vařili doma a jedli v restauracích. Ale jíst bychom museli i v Česku, takže to do nákladů nepočítám. Dovolená na 11 nocí tak vyšla na 35 tisíc Kč na čtyřčlennou rodinu, plus co člověk projí.